Zdeňka (44): Viděla jsem syna, jak líbá holku. V jeho čtrnácti letech jsem na to nebyla připravená

Byl nádherný den. Slunce hřálo, vzduch voněl spadaným listím a ve větvích lehce šustil vítr. Babí léto udeřilo naplno a já měla pocit, že všechno kolem nás zpomalilo, aby si člověk tu krásu mohl opravdu vychutnat.

Můj syn Šimon si sbalil batoh a s kamarády zmizel ven. Už ani nepotřeboval, abych mu připomínala mikinu nebo svačinu. Prostě odešel se slovy: „Neboj, mami, mám vše a vrátím se na večeři včas.“ Tak samostatný, tak sebevědomý.

Jana (48): Byli jsme nadšení, že syn má přítelkyni. Pak ale kvůli ní utekl z domova

Babí léto v nás probudilo vzpomínky

Rozhodla jsem se vytáhnout ven i manžela. „Pojď se projít, je škoda sedět doma,“ naléhala jsem. Neprotestoval, a tak jsme společně vyrazili směrem do parku. Stromy se barvily do žluta a červena, a my si připadali jako ve filmu. Nakonec jsme si sedli na zahrádku malé hospůdky. Objednali jsme si pivo a dlouho, opravdu dlouho, jen tak seděli a povídali si.

Rozebírali jsme Šimona. Jak rychle roste, jak se z malého chlapce stal samostatný kluk. Ještě před chvílí si stavěl na koberci dráhu pro autíčka a dnes? Má vlastní svět, vlastní plány, vlastní kamarády. Čas plyne rychle, a i ten na zahrádce. Ani jsme si nevšimli, že slunce se pomalu sklání k obzoru.

Hana (51): Syn se poprvé vážně zamiloval. Když svou dívku přivedl domů, došlo mi, že ji velmi dobře znám

To, co jsem uviděla, mě paralyzovalo

Když jsme se konečně zvedli a vydali domů, cítila jsem se lehká a šťastná. Byli jsme jen pár kroků od vchodu, když jsem koutkem oka zahlédla dva lidi opodál. Stáli zaklesnutí do sebe, jako by kolem nich žádný jiný svět neexistoval. On ji objímal, jemně jí hladil vlasy a pak se dlouze políbili. Na okamžik jsem se usmála, byl to hezký pohled. Najednou mi to došlo… ten kluk… je můj syn.

Zastavila jsem a celá ztuhla. Nemohla jsem uvěřit, co vidím. Manžel kráčel dál, vůbec si ničeho nevšiml. Teprve když zjistil, že zaostávám, otočil se. Musela jsem vypadat strašně, protože ke mně hned přiběhl s vyděšeným výrazem. „Co se děje?“ ptal se. Já ale nedokázala promluvit. Jen jsem ukázala prstem k páru, který si nás vůbec nevšiml.

Manželovi to hned došlo. A zatímco já jsem měla pocit, že se mi zastavil svět, on se jen pobaveně usmál. „No vida, náš kluk,“ pronesl skoro pyšně. Ale co teď? Byli jsme už příliš blízko. Manžel mě jemně potáhl za ruku, abychom šli domů.

Radka (41): Syn si našel novou známost. Když jsem ji poznala, udělalo se mi zle

Snažila jsem se zachovat jako rodič

Když jsme míjeli Šimona s jeho – zřejmě – přítelkyní, pozdravili jsme. Rázně, skoro vojensky, abychom zamaskovali rozpaky. Šimon se lekl, okamžitě se postavil před dívku, jako by ji chtěl ukrýt. Dostal ze sebe pár rozpačitých slov, ze kterých jsem pochopila sdělení, že za chvíli bude doma. Nechtěla jsem tu trapnou scénu prodlužovat, a tak jsem jen přikývla a urychleně odemykala dveře.

Doma jsem klesla na gauč a snažila se vstřebat, co jsem právě viděla. Před očima jsem pořád měla obraz svého malého Šímy, jak mi mává z pískoviště lopatkou, a teď najednou… objímá dívku, něžně ji hladí po vlasech. Kdy se to stalo? Kdy mi vyrostl?

Simona (46): Synovu přítelkyni jsem brala jako dceru. Jenže pak se z ní vyklubala šílená lhářka a zlodějka

Reakce syna mě dojala

Manžel si beze slov sedl ke mně, nalil domácí likér a podal mi skleničku. „Tak na našeho puberťáka,“ řekl a obrátil panáka do sebe. Pak dodal: „Asi nastal čas si s ním vážně popovídat.“ Já jen přikývla. Taky jsem nečekala, že mě něco takového dožene tak brzy. Vím, že kluci v jeho věku experimentují, ale pořád je to moje drobátko. Ještě nedávno jsem ho vodila za ruku do školy. A teď?

U večeře jsem téma opatrně otevřela. Šimon jako by to čekal. Spustil dlouhý monolog o tom, jak je mu dobře, jak se snaží být zodpovědný a že ví, kde jsou hranice. Seděla jsem a poslouchala, neschopná uvěřit, že takhle mluví můj syn, rozumně a dospěle. Dojalo mě to tak, že se mi začaly lesknout oči.

Šimon si toho všiml, a aby uvolnil atmosféru, zažertoval: „Mami, nebreč. Neboj, ty budeš pořád moje holka číslo jedna!“ Všichni jsme se rozesmáli a napětí povolilo. Seděla jsem u stolu, smála se a zároveň mě zaplavil pocit hrdosti, jak skvělého syna máme.

Další příběhy ze života →

Irena (45): Synova přítelkyně je noční můrou každé matky. Mám strach, že si kvůli ní zkazí budoucnost