Ludvík (35): Manželčin porod byl peklo a pak se to ještě zhoršilo. Pořád jen plakala, tak jsem trávil večery v hospodě

smutek
frustrace
Zdroj: Freepik

Ludvík se těšil na potomka, ale netušil, že začátek bude tak krušný. Manželka to moc dobře nezvládá a on utíká pryč z bytu, jak jen je to možné.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 03. 12. 2023 07:00

Eva (28) si moc přála, abych byl u porodu, a tak jsem souhlasil. Jenže tu noční můru jen tak nevymažu z hlavy a nejhorší je to doma. Eva několik týdnů jen brečí a já se snažím občas vypadnout, abych se nezbláznil.

Hladké těhotenství přešlo v dramatický porod

Moje žena Eva chtěla děti počít co nejdříve, a tak jsme se začali snažit hned po svatbě. Zadařilo se záhy a já viděl svou ženu plnou radosti až do devátého měsíce. Měla plno energie, pořád se smála a chodila mezi lidi, dokud se udržela na nohou. Moc si přála, abych byl u porodu naší malé Izabelky. A tak jsem absolvoval předporodní kurz.

Už během něj se mě zmocnila jistá nevole a necítil jsem se na to, abych byl přítomný tomu zázraku přírody. Nikomu jsem o tom ale neřekl, protože jsem nechtěl vypadat jako sobec. Když pak přišel porod, bylo to něco hrozného. Nic nešlo podle plánu a dostavily se četné komplikace. Všechno trvalo skoro dva dny a já z toho mám trauma.

Vzhledem k tomu, čím si prošla Eva, bych ale nikoho se svými pocity neotravoval. Manželka se dávala dohromady týden, pomáhaly jí tchyně i švagrová. Eva bez ustání pláče a já nevím, co si počít. Myslel jsem, že drsným porodem to špatné skončí. Peklo ale pokračuje. Žena se mi mění před očima a já jí nemám jak pomoci.

Odchod do práce je vysvobozením

Nechci znít jako nějaký arogantní chlap, co doma nesnese jakoukoliv formu nepohodlí. Snažím se uklízet, vařím a pomáhám s malou, jak jen to jde. Nicméně když jsem se musel vrátit do práce, tajně jsem se těšil. Doma je tak děsivá atmosféra, že si tam připadám jako v nemocnici nebo v blázinci. Kancelář plná lidí je proti tomu ráj na zemi.

Kolegové mi vykládali vlastní zkušenosti, proti těm našim šlo ale o zábavné historky. Po práci jsem se vracel domů opravdu pomalu a u dveří se mi klepala ruka. V bytě jsem našel ubrečenou Evu, jak chová řvoucí dítě a málem jsem se otočil na patě. Po zbytek večera jsem se snažil dělat „svoji práci“ a manželku rozveselit. To druhé se nepodařilo.

Zeptal jsem se manželky, zda by nechtěla zajít k psycholožce. Stav se neměnil ani po šestinedělí a já si zvykl chodit po práci na pivo. Ženě jsem lhal. Vymýšlel jsem si večerní porady, vánoční večírky a podobně. Výmluvy docházejí a dlouhá zima je před námi. Myslím, že už to doma za takového stavu dlouho nevydržím. Pomohla až tchyně s mojí matkou.

Bez pomoci bychom to nezvládli

Svěřil jsem se jim a obě se rozhodly zakročit. Střídaly se u nás doma „na směny“. Dělaly Evě společnost, pomáhaly s malou a po nějaké době si Eva odpočinula, vyspala se a začala se pomalu ale jistě cítit lépe. Ulevilo se mi jen do té chvíle, než začala mluvit o dalším dítěti. Znovu bych do toho už nešel.

Když jsem jí to řekl, urazila se. Vůbec tomu prý nerozumím, všechno je to jen na ženských a chlapi se hned „hroutí“, když je doma všechno vzhůru nohama. Možná je skoro celá tíha mateřství na ženách, ale na moje pocity se za celou dobu nikdo neptal a to mi taky nepřipadá normální.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Související články

Další články