Mirka (30): Mateřství mě ubíjí, jsem totálně na dně. Asi jsem nikdy neměla mít dítě

Když jsme si s manželem řekli, že chceme dítě, byla jsem si jistá tím, že to chci doopravdy. Mít doma malý uzlíček, o který se budu s láskou starat. Ani ve snu mě nenapadlo, jaká bude realita. Mateřství je pro mě ubíjející. Každý den je stejný. Nevím, co mají na mateřství ostatní ženy. Za mě je to ten nejhorší čas.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (65): Štve mě, jak lehkovážně přistupuje snacha k mateřství. Přistihla jsem se při strašlivé myšlence

Realita mateřství mě zaskočila

Jaká byla moje představa o době strávené na mateřské? Myslela jsem si, že to bude čas pohody. Že si ráno s miminkem vstaneme, já ho nakojím a vyrazíme někam ven. Malovala jsem si, kolik volného času budu mít. Plánovala jsem, jak objedu známé a kamarádky, jak budu sedět po kavárnách s dítětem v kočárku.

Kdyby mi někdo řekl, jak to bude v reálu, hodně bych se rozmýšlela, jestli dítě chci. A nemá to nic společného s tím, jestli ho mám ráda. Náš Adámek se narodil o pár týdnů dřív. I tak byl zdravý a těšil se světu. V porodnici mu říkali ďábelský andílek. Jeho bělavé vlásky skutečně budily dojem, že je anděl. A jeho řev a pláč připomínal ďáblíka.

Všichni mě utěšovali, že to brzy přejde, tak ať mám hodně trpělivosti. První čtyři měsíce náš andílek v jednom kuse řval. Přes den šel spát třikrát po dvaceti minutách. Jinak jsem ho buď kojila, nebo utěšovala. V horším případě rozháněla zaražené větry. Než jsme se někam dostali, bylo pozdě odpoledne. A to už nemělo smysl někam jít. Tak vypadaly první měsíce jeho života.

Mohlo by Vás zajímat:

Ota (45): Manželku změnila mateřská dovolená k nepoznání. Už s ní ani nemám chuť spát

Nemám na sebe vůbec čas

Když se začal v polovině čtvrtého měsíce otáčet, jeho střevní koliky se o polovinu zmírnily. Trochu jsem si oddychla, ale ne příliš. Adámek se poměrně rychle naučil přemisťovat. Pořád někam lezl, něco shazoval nebo vyléval. Sotva jsme ráno vstali, už jsem vytírala vylitý čaj. Do toho už odmítal mléko, takže jsem ho musela dokrmovat.

Dny se mi začaly slévat dohromady. Už jsem nevěděla, co je za den. Poznala jsem víkend, a to jenom díky tomu, že byl manžel doma. Jinak bych si klidně myslela, že je pořád pondělí. Syn mi sebral veškerou energii a pozornost. Manžel mi začal naznačovat, že bych měla něco udělat se svým vzhledem. Od porodu jsem se nebarvila.

Mám odrostlé vlasy, které bijí na poplach. O nehtech ani nemluvím. Jenže já nemám na nic čas. Jsem ráda, že si vyčistím zuby a udělám snídani. Zbytek dne mám v mlze, protože skáču jenom kolem Adama. Je to poměrně živé dítě, nesmí zůstat ani chvíli bez dozoru. Dnes je mu osm měsíců a já se stále cítím mizerně.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (31): Kamarádky říkaly, že je mateřská dovolená krásná. Já ale zažívám peklo, ze kterého není uniku

Možná jsem vůbec neměla mít dítě

Z deseti srazů, které jsem si naplánovala s kamarádkami, jsem zvládla jeden. A i tak to byla pohroma, protože zrovna ten den měl Adam problémy s větry a jen plakal. Já mám kvůli tomu totálně pošlapanou psychiku. Manžel se mnou nespí, protože mu přijdu zanedbaná. Na kávu už se se mnou nikdo nedomlouvá, protože ví, že to na poslední chvíli zruším.

Žádná z kamarádek už ke mně nechce, protože nás Adámek chvíli nenechá. Jsem pořád tak sama. Dělám pořád stejné věci a už mě to nebaví. Denně si pokládám otázku – kdy se to sakra změní? Odpověď neznám. Všichni říkali, po šestinedělí bude lépe. Nebo po tom, co se začne hýbat… Ale ono se nic nezměnilo. Stydím se za své pocity, ale nemůžu jinak. Možná jsem vůbec neměla mít dítě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcel (37): Manželka nemohla po mateřské najít práci. Nakonec to vyřešila dost svérázně

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.