Vyrůstala v kůlně, dnes je známou televizní moderátorkou. Neměla jsem ani postel, říká

V knížce Příliš vysoká očekávání popisujete dětství v provizorní zahradní chajdě bez vody a elektřiny…

Žili jsme tam, protože naši na stejném pozemku stavěli dům, ale šlo to dost pomalu. Dodnes nechápu, jak to mohli zvládat. Navíc se čtyřmi dětmi. Já bych se zbláznila. Opravdu jsme žili několik let v chatě třikrát čtyři metry o jedné místnosti, měli jsme tam psa i kočku. Já jsem jako nejstarší měla provizorní lůžko z dvou palet na sobě, sestry spaly na matraci na zemi, které jsme ale přes den sklízeli, aby tam vůbec byla nějaká podlahová plocha. V létě to bylo super dobrodružství, protože jsme si celé dny hrály venku. Horší to bylo v zimě, kdy se muselo na záchod ven do kadibudky nebo na nočník před chatu. A už vůbec nechápu, jak máma mohla třeba prát.

Jak se holka ze zahradní chaty dostane k práci v televizi?

Tím, že jsem ji jako jediná ze třídy doma neměla, byla pro mě televize něco naprosto posvátného. Spolužákům jsem možnost koukat na bednu strašně záviděla. Znáte to, zapovězené ovoce nejlíp chutná. Pak si pamatuji jaro 1994, kdy jsem u babičky viděla jedno z prvních vysílání Novy. Byla jsem tím naprosto fascinovaná a řekla si, že přesně tohle chci dělat. Nebyla to ale zdaleka jednoduchá a přímočará cesta. První televizi jsem si koupila paradoxně až za peníze vydělané v televizi.

V čem to bylo složité?

Rodiče jsou vědci, takže si na tohle moje směřování museli nějaký čas zvykat. Dodnes televizi nemají, ne z finančních důvodů, ale prostě to není součást jejich života. Ale odrazovalo mě i okolí. Kdo by chtěl v televizi průměrnou holku z vesnice, že jo? Ten tlak byl dokonce tak silný, že jsem přihlášku na žurnalistiku den před odesláním roztrhala. Po pár letech jsem si ji podala znovu a hned se přihlásila do televize na praxi, kde už jsem v podstatě zůstala, takže na školu ani kdovíjak nedošlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Cvičitelka Hanka Kynychová: Tři roky jsem žila s tyranem, bití už mi přišlo normální

Cesta televizemi

Co jste v televizi nejdříve dělala?

Chvíli jsem na ČT dělala kontrolu otázek pro pořad Taxík. Takže je ze mě všichni kamarádi pochopitelně lákali a chtěli se přihlásit (směje se). Pak jsem šla na stáž k Pepovi Klímovi, ten mi dal opravdu hodně. A následně do redakce VIP zpráv na Primě, zrovna v týdnu, kdy spáchala sebevraždu Iveta Bartošová, takže jsme tehdy měsíc v kuse v podstatě kempovali před jejím domem. Dodnes si pamatuji ty každodenní telefonní rozhovory s rozvážkou pizzy: Prosím jednou quatro formaggi před dům Ivety Bartošové. Zní to děsně, ale lidi to tehdy strašně sledovali.

Měla jste i moderátorské úspěchy?

Moderovala jsem Odpolední zprávy během odchodu Sandry Parmové na mateřskou. Pak taky interaktivní publicistický pořad Názory bez cenzury. Obě příležitosti mi dala tehdejší šéfka Jitka Obzinová, za což jsem jí vděčná. Kámen úrazu přišel ve chvíli, kdy otěhotněla i Gábina Lašková a najednou se o mě začaly šířit drby, jestli nepůjdu dělat hlavní zprávy. Byla to samozřejmě hloupost, jsem vizuálně typ spíš na denní vysílání, ale ten tlak byl obrovský. Nebyla jsem na to psychicky připravená, takže jsem se z toho začala trochu hroutit, přeříkávat se ve studiu a dělat zbytečné chyby. Nakonec to dostala Eva Perkausová, což byla logická a správná volba.

Takže jste šla pak místo toho na mateřskou?

Ano. První týdny těhotenství jsou v televizi myslím pro většinu z nás trochu šílené. Já tehdy byla reportérka v terénu a nechtěla jsem absolvovat nějaká riziková natáčení, ale zároveň jsem svůj stav nechtěla oznamovat, když to ještě nebylo vidět pomalu ani na testu. Dostala jsem se kvůli tomu i do možná zbytečných sporů. Nakonec jsem šla po čtyřech týdnech s pravdou ven, v kostymérně jim stejně bylo divné, že mi není moje obvyklé oblečení a spousta lidí to poznala z obrazovky, protože jsem najednou místo upnutých šatů nosila pytlovité hadry.

A během mateřské jste napsala knížku?

O knížce jsem se s Romanou Přidalovou z Motta, kde vydává třeba i Radka Třeštíková, Bára Nesvadbová nebo Halina Pawlowská, bavila už několik let. Kvůli práci televizi ale na psaní nebyl čas. Takže jsem měla jen část knihy a zbytek dopsala až krátce po narození syna. Zní to bláznivě, s dítětem často není čas se ani vyčůrat, ale vlastně to nebylo tak těžké. Syn do tří měsíců odmítal spát jinak než v nosítku v náručí a venku bylo 35 stupňů, takže jsem stejně nic moc jiného než si psát nebo sedět na gauči dělat nemohla.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša Kuklová otevřeně o rakovině: Říkám si, že jsem zdravá, jen pořezaná

Deník o tom, jak to bylo...

O čem vaše kniha Příliš vysoká očekávání je?

Je to fiktivní deník, který pobaví všechny, co vyrůstali v době, kdy jezdily favority, poslouchali se Lunetici a nejzábavnější počítačová hra bylo hledání min. Zařadila jsem tam i některé mé reálné zkušenosti, například život v zahradní chatě, ale příběh je smyšlený. Například mojí mámě porod nevyvolala účast na demonstraci v listopadu 1989 ani u nás na zahradě nežil ve stanu strýček poslanec.

Jak se podle vás dá kombinovat kariéra a dítě?

Blbě. Zrovna teď odpovídám na tyto otázky a mám šílené výčitky a pocity viny, že jsem synovi pustila už asi pátý díl Bořka stavitele a vůbec se mu nevěnuji. Ale teď vážně, myslím, že se to dá, ale musíte něco obětovat. Doufám, že syn jednou nenapíše knihu Měl jsem příliš vysoká očekávání od své matky. Jinak se mu samozřejmě věnuji. Každopádně v dlouhodobém horizontu u mě ta oběť pro mateřství a kariéru byl vysokoškolský titul. Dítě do třiceti, magistr a kariéra prostě dohromady stihnout nejde. A významnou roli hraje podpora partnera, bez mého manžela Pavla Štrunce bych knihu nenapsala, i proto jsem mu ji věnovala.

Galerie Karolina Hošek, blonďatá televizní moderátorka a reportérka...

+ 6 fotek + 7 fotek