Ctibor (56): Děsí mě, jak moje děti cestují po světě. Po posledním zážitku mi určitě přibylo pár šedivých vlasů

S Evou jsme se brali ve dvaceti. Tenkrát jsme ani jinou možnost neměli. Rodiče nás do svatby vysloveně tlačili a my se jim nedokázali vzepřít.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (38): Chtěla jsem opravdu vážný vztah. Jenže svatba, manželství a výchova dětí mě ve skutečnosti děsí

Děti nám často lezly na nervy

„Ctiborku, vem si Evičku za ženu a mějte děti. Jste dospělí, není na co čekat,“ řekla mi tenkrát maminka, když jsem oslavil dvacáté narozeniny. Byl jsem zvyklý ji poslouchat, a tak jsem Evu o ruku požádal. Ta souhlasila a do půl roku jsme měli svatbu. Maminka zamluvila hospodu v naší vesnici a objednala klasické menu. Já i Eva jsme neměli právo nic namítat.

Po svatbě Eva otěhotněla a narodil se nám syn. Do pěti let jsme byli pětičlenná rodina. Bydleli jsme u rodičů, kde jsme měli k dispozici první patro jejich domu. Soužití to nebylo snadné, a tak jsem začal stavět dům. V té době jsem měl pocit, že je život sakra těžký. Malé děti neustále plakaly nebo se vztekaly. Když byly větší, rvaly se o hračky. Já i Eva jsme byli nevyspalí a podráždění.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (29): Moje pohádková svatba se mi zhroutila během rozlučky se svobodou. Přála jsem si, aby to byla jen noční můra

Děti začaly cestovat do zahraničí

Ale tu náročnou dobu jsme ustáli a za šest let jsme se přestěhovali do našeho domu. Tam jsme byli šťastní. S každým dalším rokem jsme s manželkou zjišťovali, že platí přísloví Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. V současné době máme děti na prahu dospělosti a nikdy jsme se o ně nebáli tolik jako nyní. Všechny mají toulavé boty. Při studiu vysoké školy využívají studijní pobyty a jezdí na stáže do zahraničí.

Jsme s nimi v kontaktu přes počítač a neustále řešíme nějaké problémy. Minulý rok byla dcera na vánočním trhu a došlo tam k útoku nožem. Dceři se vybil mobil a já se jí několik hodin nemohl dovolat. Ten strach, který jsem jako rodič zažíval, nikomu nepřeju. Nebo synovi uletělo letadlo, a tak jsem mu rychle sháněl jinou letenku, aby se dostal na prázdniny domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (35): Mám doma pořádné dusno. V rodině bude svatba a partnerku štve, že spolu žijeme na psí knížku

Velké děti, velké starosti

Nejhorší zážitek jsem měl minulý týden, kdy mi volala dcera z New Yorku, že asi něco špatného snědla. Má prý vysoké teploty, motá se jí hlava a zvrací. Manželka dceři každých šest hodin telefonovala a její zdravotní stav se nelepšil. Přikázali jsme jí, aby si vzala taxíka a jela do nemocnice, a pak jsme se jí nemohli dovolat. Nebrala mobil. Dlouhých dvacet hodin.

Asi jsem během té doby zešedivěl. Bál jsem se, že dcera nedojela do nemocnice, že někde leží a není jí pomoci. Tu bezmoc, jakou jsem zažil, nikomu nepřeju. Dítě na druhé straně zeměkoule a vy mu nemůžete pomoci. „Kup si letenku a leť za ní,“ plakala manželka. Jenže jako na potvoru byly k dispozici jen lety s dlouhým mezipřistáním. Čekal jsem s nákupem a mezitím se nám dcera ozvala z nemocnice. Prý má salmonelu a je o ni postaráno. Po infuzích se cítí lépe.

S manželkou jsme si museli dát panáka. Jestli dobu, kdy jsou všechny děti rozlítané po světě, přežijeme ve zdraví, přežijeme už vše. Před dvaceti lety nám lezl na nervy jejich pláč a dnes víme, jaká to byla banalita.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Terka (42): Svatba se starším přítelem nebyl dobrý nápad. Dnes žiju s dědou, kterého unaví i výlet do Říma