Felix Slováček dojemně vzpomíná na dceru Aničku: Milovala život a taky všechno, co jí uvařil její bratr

Muzikant Felix Slováček (82) pokřtil knihu Anička je pár dní před smutným výročím jejího úmrtí. Chtěl udělat radost fanouškům, zároveň podpořit dětskou onkologii částkou z jejího prodeje. Na tvorbu knihy nebyl sám. „První fotky přinesl Luboš Procházka, byly to fotky z médií, a potom jsem k tomu přidával fotky z našeho domácího archivu. Je tam škála krásných fotek a lidé si mohou připomínat okamžiky, kdy třeba byli s Aničkou,“ vypráví muzikant, podle kterého má kniha - stejně jako Aniččin smutný osud - zároveň velké poselství.

„Aby lidé byli silní a nevzdávali se, to bylo téma Andulky, která ženy nabádala, aby šly co nejrychleji na kontrolu a prevenci,“ žádá všechny vrstevnice své dcery. „Další věc je, že Anička si vždycky přála, aby si lidé hráli a zpívali písničky, které napsala. Proto je také u každé knížky, která vychází, její cédéčko.“

Doporučené video: Rozhovor s Aničkou Slováčkovou o důležitosti prevence

Anička Slováčková: Milovala, když bratr vařil

Je jasné, že ani po roce nejsou emoce ze ztráty dcery obroušené. Felix si Aničku touží připomínat hlavně ve chvílích, kdy byla šťastná a krásná. Víme o ní například to, že byla velkou milovnicí dobrého jídla. S tím Felix souhlasí a při vzpomínce na to se celý rozzáří.

„Anička vyloženě milovala to, co uvařil její bratr. A její bratr je vynikající kuchař. Cokoliv uvaří, tomu bych dal michelinskou hvězdu. Takže – jeho guláš, o tom sní celý orchestr,“ směje se muzikant. „Ano, Anička byla masová, masožravá, správně. A já taky. Ona nebyla vybíravá, ona měla ráda všechno,“ dodává Felix s radostí v hlase. Jejich rodinné obědy a večeře zůstávají mezi nejmilejšími vzpomínkami. „​Moje paní vaří velmi dobře. Například její jehněčí je vynikající nebo uzené se švestkovou omáčkou – vynikající,“ chválí Dagmar Patrasovou.

Věděla, kdy zemře, a plnila si přání

Muzikant říká, že dobré jídlo bylo jednou z věcí, která Aničku definovala. „Její láska k jídlu souvisí s tím, jak měla ráda život. Ona měla ráda život, přála všem, aby měli to štěstí, aby jejich život trval co nejdéle,“ zamýšlí se Felix. Život Aničky byl podle něj naplněný štěstím, byť netrval tak dlouho, jak by si všichni přáli. „I když věděla přesně, kdy zemře, tak si plnila přání. Normální člověk, když neví, že umře, tak si řekne, že na ten Karlův most může jít kdykoliv. Ale když ví, tak se tam jde podívat. A ona si plnila tahle přání, která chtěla vidět,“ zalily se Felixovy oči slzami. „Jako třeba vánoční New York nebo místa, kde s námi byla jako malá v Turecku. Tohle si stačila rychle objet.“

Moje vzpomínky na Aničku Slováčkovou: Co jsme si slíbily v psí cukrárně, a proč neměla nastupovat do toho výtahu

Aničce v Česku vadilo málo dobré muziky

Závěrem muzikant říká, že Anička měla za svého života jisté výhrady také k českému hudebnímu byznysu. Bylo podle ní málo příležitostí pro talentované mladé lidi, ať už jde o muzikály nebo živé koncerty. „Upřímně řečeno, ono je vůbec málo muziky. Pakliže to nikdo nezaplatí, tak rozhlas ani televize nic z toho nevysílá. Česká televize už vůbec nedělá žádné hudební pořady, rozhlas velmi málo,“ pokyvuje hlavou muzikant. „Český rozhlas tam možná vysílá nějakou hitparádu, dvanáctku, ale to je legrační. Kromě toho, že jsou v televizi ti slavní talenti…“

Rád se svými dětmi vzpomíná na dobu, kdy on sám s hudbou začínal. „Když jsem přijel do Prahy v 70. a 80. letech, tak ve všech restauracích hrála živá hudba. Bylo několik orchestrů, několik symfonických orchestrů, dneska není nic,“ krčí rameny Felix. „Když půjdete večer Prahou, tak je to mrtvé město. Bohužel, takhle to je.“

Aničku Slováčkovou si můžete připomenout v naší fotogalerii.