Františka (60): Můj jediný syn střídá ženy jako na běžícím páse. Bojím se, že se nedožiju vnoučat

Můj syn Viktor byl vždycky pohledný a charismatický. Už od puberty měl kolem sebe plno holek, které ho obdivovaly. Jako máma jsem se nejdřív jen smála, jak se všechny na něj lepily. Chodily až k nám a zvonily na něj. Ve schránce taky míval zamilovaná psaníčka. Svůj dívčí fanklub si dokázal užívat.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (58): Syn je sukničkář a hulvát. Když jsem mu vyčetla rozchod s přítelkyní, neváhal mě sprostě urazit

S jeho přítelkyněmi se už nechci seznamovat

Byla jsem ráda, že má takový úspěch. Ale nestihla jsem si zapamatovat jména všech holek, se kterými zrovna chodil. A občas se mi nelíbilo, jak velkého zájmu zneužíval, a jak se k některým těm děvčatům choval. Manžel mi ale tehdy říkal: „Jen jo nech, aspoň se vyřádí a nebude ho to pak dohánět.”

Jenže uplynulo několik dlouhých let, synáček už dávno není v pubertě a řádí dál. Teď, když už je dospělý muž, začínám si dělat opravdové starosti. Viktorovi je už přes třicet a pořád střídá jednu ženu za druhou. Nic vážného, žádný vztah, který by někam směřoval. Už ani nechci, aby mi svoje přítelkyně představoval. S tou poslední vydržel půl roku, což je jeho rekord. A já si Evičku stihla velmi oblíbit. A vážně jsem si naivně myslela, že konečně dostal rozum. Ale bum. Zas opadla zamilovanost, Eva začala mluvit o svatbě a dítěti, a tak raději zdrhnul. Bylo mi to tak líto...

„Viktore, už by ses mohl usadit,“ říkám mu často, když přijde na návštěvu. On se ale jen usměje a odpoví: „Mami, na to mám ještě čas. Mám rád svoji práci, baví mě cestovat a užívat si života.“ Každý takový rozhovor mě jen zklame. A snažím se pochopit, proč mu alespoň nějaký vztah nevydrží. Je prý náročný. A když ho přítelkyně začne do něčeho nutit, raději se s ní rozloučí. „Počkej, až se do nějaké opravdu zblázníš a dá ti kopačky jako první. Poznáš také, jak bolí zlomené srdce,” říkám mu. Samozřejmě mu nic špatného nepřeju, ale nechci, aby můj syn měl stále nálepku “děvkař”. Chci jen, aby začal brát vztahy konečně trochu vážně.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (47): Můj exmanžel je chorobný sukničkář. Milenky, které odkopne, se mi chodí vybrečet na rameno

Místo vnoučat si mám koupit psa

A navíc mě trápí samota. Po tom, co před dvěma lety zemřel manžel, cítím se dost osamělá. Moc bych si už přála, aby mi někdo vnesl do života trochu radosti. A vím, že vnoučata by mi dala přesně to, co teď potřebuji. Všechny mé kamarádky už vnoučata mají, jen já pořád čekám. Když se potkáme na kávě, slyším jen samé příběhy o tom, jak hlídaly a kde všude s nimi byly. Je mi to vážně líto.

„Viktore, začínám mít strach, abych se vůbec ještě vnoučat dožila,“ rýpla jsem do syna jednou, když jsme seděli u večeře. On se na mě podíval trochu pobaveně a odpověděl: „Mami, chápu, že bys chtěla vnoučata, ale já se na to pořád necítím. Možná by ti pomohlo, kdyby sis pořídila psa. Co říkáš?“ V tu chvíli jsem cítila, jak mi to bodlo do srdce. Bezva, takže místo s kočárkem, mám běhat někde po parku s čoklem? Proč to nechápe? Proč nechce rodinu, když má všechny předpoklady? Má dobrou práci a vlastní byt, je pohledný, chytrý. Na co pořád čeká?

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (35): Vzala jsem si chorobného sukničkáře. Chtěla bych od něj odejít, ale má mě v hrsti

Nevím, jestli se někdy opravdu dočkám

Každý den doufám, že se něco změní. Že jednou Viktor přijde a řekne: „Mami, našel jsem tu pravou a chceme založit rodinu.“ Ale čím dál víc se bojím, že ten den nikdy nepřijde. Anebo už mi bude tolik, že na vnoučátka nebudu mít energii. Kamarádky mi říkají, že to nemám tak hrotit, že Viktor potřebuje čas. Vím, že ho nemůžu nutit a zasahovat mu do života. Ale zároveň nechci strávit zbytek života tím, že budu čekat na něco, co možná nikdy nepřijde.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivona (45): Kamarád střídá milenky jako ponožky, ač má doma manželku. Ta jako na potvoru žárlí zrovna na mě