Herečka Bára Munzarová o prokletí slavného rodu: Moje dcera Anička to má ještě těžší, obdivuji její odvahu

Herečka Bára Munzarová (54) byla jednou z kmotřiček prvního alba Báry Kodetové, Hlas. Obě herečky paradoxně spojuje víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Obě pocházejí ze slavných hereckých rodin a obě mají talentované dcery, které jdou v jejích šlépějích.

Vyrůstat v herecké rodině přitom vůbec není snadné, na tom se obě shodují. Bára Munzarová si k sobě našla cestu teprve nedávno, podobně jako Bára Kodetová. „Znám své silné stránky, ale i svoje limity, přijímám se taková, jaká jsem, a mám se konečně ráda. Učím se říkat ne, pokud je to potřeba, a na nějaké anonymní pomlouvačné komentáře či bulvární plivance už nedbám,“ svěřila se Bára Munzarová v našem rozhovoru. „O této zdravé cestě sama k sobě, o hledání své vnitřní síly, nastavování hranic a umění ,občas se zastavit', mluvím na svých relaxačně meditačních víkendech, které jsem pojmenovala ,Zastav se na chvíli s Bárou Munzarovou.“

Doporučené video: Bára Kodetová v talkshow Na kafeečko

Bára Munzarová o přátelství s Bárou Kodetovou

Báro, zajímá mě váš vztah s Bárou Kodetovou, které jste velkou oporou. O čem si spolu rády povídáte?
S Barunkou jsme po delší odmlce znovu zkontaktovaly zhruba před dvěma lety, skrze její dceru Sofinku, se kterou jsem točila s Jirkou Strachem. Sofie je syrový diamant, vzácný talent. Je svá, ryzí, nespoutaná a velmi autentická. Později mě Barunka oslovila, abych Sofinku pomohla připravit na talentové zkoušky na Konzervatoř. Snažila jsem se tedy ten její výjimečný talent příliš „neobrušovat“…

Pro upřesnění – povedlo se, že?
Samozřejmě. Ale myslím, že by se to povedlo i beze mě. Pracovaly jsme malinko na jevištním výrazu… S Barunkou máme spoustu společných témat. Jsme ženy středního věku, máme už něco odžito a děti nám vylétají z hnízda. Barunka po dlouhé době začíná navazovat na svou hereckou profesi. V minulých letech se naplno věnovala rodině a manželovi, a teď už je zase na čase, aby začala opět dělat lidem radost divadlem, uměním a zpěvem. Já sama zpěv miluji celý život, teď se mu v několika muzikálech i věnuji a dobře vím, že to vůbec není snadná disciplína.

V jakém smyslu?
Víte, když jste divadelní herečka, tak máte šanci se tak trošku „schovat“ za nějakou postavu, jiný charakter a kostým, byť jde třeba i o velké dramatické téma a vy si s každou odehranou reprízou sáhnete poctivě až na dno své duše. Každý z nás herců odevzdává maximum, kterého je ten večer schopný. Ale zpívání není jen technická disciplína. Zpěv je totiž přímější cesta do duše. Při šansonech otevíráte své hluboké nitro a jdete s kůží na trh sama za sebe. Noříte se do niterných stavů a emocí a na to potřebujete velkou dávku odvahy. Není to snadné, pokud se chcete dotknout srdcí a duší posluchačů. Barunka je životem prověřená – tak jako my všechny v našem věku – takže její šansony mají dosah a obrovskou hloubku.

Herečka Jana Hlaváčová si uměla dělat legraci i sama ze sebe. S nepřízní osudu bojovala díky sarkasmu

Prokletí slavných rodičů je velké téma

Spojuje vás také téma slavných rodičů, tohle podhoubí máte podobné. Jak se s tím dá v životě pracovat?
Myslím, že ano, ale asi tak trochu na etapy. Víte, řemesla se přece dědí i v mnohých dalších oborech a rodinách, jen na nás je asi víc vidět, a tak je kolem toho větší mediální humbuk. Když začínáte, čelíte mnohdy velkému tlaku očekávání, o to víc, pokud jsou vašimi rodiči takhle velká jména a osobnosti celospolečenského významu. To potom může být poměrně velká zátěž na psychiku a hledání tolik potřebného hereckého sebevědomí. Navíc je naše generace žen vychovaná jako ty „hodné poslušné holčičky, které se moc neprosazují nechtějí dělat nikde ostudu.“ To je potom docela náročné, prosperovat v té samé profesi, svobodně dýchat a hledat si sama sebe… Zkraje mé kariéry jsem si říkala: „Nechci stát s maminkou na jevišti. Chci si najít sama svoji vlastní cestu a musím se sama postavit na vlastní nohy.“ To jsem dělala zarputile a myslím, že se mi to povedlo.

Jak jste na tom teď?
Teď, když už mám profesně mnohé odehráno a znám svoji hodnotu, máloco mě vyvede z míry. Znám své silné stránky, ale i svoje limity, přijímám se taková, jaká jsem a mám se konečně ráda. Učím se říkat „ne“, pokud je to potřeba, a na nějaké anonymní pomlouvačné komentáře či bulvární plivance už nedbám. O této zdravé cestě sama k sobě, o hledání své vnitřní síly, nastavování hranic a umění „občas se zastavit“, mluvím na svých relaxačně meditačních víkendech, které jsem pojmenovala „Zastav se na chvíli s Bárou Munzarovou“. Tyto ozdravné relaxační víkendy pořádám již pět let, jako další náplň vedle své herecké profese. Jsou to víkendy pro všechny, kteří by si chtěli třeba trošku ozdravit a vyladit nějakou rovinu svého žití, kde cítí, že to malinko skřípe. Ať už jde o rovinu pracovní, nebo vztahovou. Cesta k harmonii žití nevede totiž směrem ven, ale dovnitř k sobě.

Sama jste také – stejně jako Bára Kodetová – vychovala dceru. Anička nikdy neměla pocit, že je svět showbyznysu přítěží?
Moje dcera vnímá ten vnější tlak přes dvě generace, takže o to je to pro ni těžší. Hledá cestu, jak se s tím nějak vypořádat. Pro tuhle mladou generaci nebyl jednoduchý lock down, kdy v těch „nácti“ letech potřebovali okoušet život, jezdit třeba na brigády, prožívat první lásky… Byli zavření doma a myslím, že na psychice této generace se to podepsalo velmi. Neměli ten zdravý, plynulý prostor na hledání své identity a nějakého svého zdravého sebevědomí. Anička je teď hodně na očích, má roztočené tři filmové projekty, hraje v Ordinaci v růžové zahradě, pracuje na on-line kontentech a jde si statečně sama svou cestou. Já jen jako pyšná máma zpovzdálí pozoruji její talent, upřímnost a odvahu. Třeba odvahu mluvit otevřeně o psychice a pomáhat tím ostatním lidem…

Předchozí generace to měla nastavené trošku jinak...
V době, kdy jsem studovala DAMU, měli jsme vše jasně dané, že chceme být herci a chceme něco i natočit. Současná mladá generace má teď neohraničené možnosti, a to i díky sociálním sítím. Baví mě pozorovat, že si Anička sama napíše anglický text k písničce, sama si to nazpívá, nahraje, do toho natočí nějaký seriál, potom má někde nějakou spolupráci, jede někam překládat a potom jde módní přehlídku.

A upozornila na sebe také v seriálu Eliška a Damián.
Mám radost, že jí práce a nabídky tak krásně chodí… Říká se, že „geny nevyčůráš“. Kdybych viděla, že talent nemá, byla bych ta máma, která by ji velmi diplomaticky nasměrovala trochu jiným směrem. Showbussines se s nikým nemazlí. Už jenom pohlídat si soukromí a ustát všechny ty mediální lži, nesmyslnosti a polopravdy mnohdy vytržené z kontextu, to není úplně snadné. Všem mladým přeju hodně štěstí, aby se v tom neutopili a aby v kultuře a kumštu pro nás všechny vždycky převažovala nějaká radost a lehkost. Ne potřeba dokazovat, zda dostojím nějakému jménu.

Na fotografie herečky Báry Munzarové s dcerou Aničkou se můžete podívat v naší fotogalerii.