Klára (37): Moje matka raději sbírá obdiv cizích lidí, než aby si užila vlastní vnoučata

Jmenuji se Klára a jsem nejmladší ze tří sourozenců. Právě čekám své třetí dítě a tajně jsem doufala, že se moje maminka bude konečně hlídací babičkou. Omyl. I v pokročilém věku je stále nesmírně aktivní a neustále hledá nové výzvy mimo domov. Pocházím z velké rodiny, kde je zvykem mít více dětí. Mám dva starší sourozence, kteří už mají své vlastní potomky, a já brzy přivedu na svět toho svého třetího.

Kateřina (26): Babička mě kvůli falešné péči švagrové připravila o slíbený byt. Dnes zůstala opuštěná a naše vztahy jsou v troskách

Raději pomáhá cizím

Moje matka byla vždy ženou činu. Vystudovala vysokou školu a celý život učila na gymnáziu fyziku a dějepis. Kromě toho se angažovala v místních spolcích a pořádala kulturní akce. To vše si mohla dovolit jen díky tomu, že nás prakticky vychovali prarodiče. Babička s dědou byli naší oporou a od nich jsem cítila tu pravou rodinnou lásku. Vzpomínky na dětství se mi pojí hlavně s nimi, rodiče byli kvůli svým kariérám a zájmům neustále pryč.

Pamatuji si, jak bratr kdysi matce vyčetl: „Mami, tobě rodiče s hlídáním pomáhali, proč ty nepomůžeš nám?“ Její odpověď byla strohá – je to starost každého z nás. Její sobectví, pramenící z toho, že sama pomoc měla a považovala ji za samozřejmost, ji nikdy neopustilo. Moji sourozenci se tak pomoci s hlídáním od naší matky nikdy nedočkali. Já, jako nejmladší, jsem si říkala, že když je mamince skoro sedmdesát, mohlo by se to změnit. Ale i když je v důchodu, je aktivnější než kdy dřív. Vede kroužek pro seniory, chodí na výlety a nedávno se rozhodla, že bude pomáhat v místní knihovně.

Eliška (65): Místo hlídání vnuka jsem si vybrala divadlo. Snacha pro mou novou vášeň nemá pochopení

Mám se prý postarat sama

Nedávno jsem se jí na to přímo zeptala: „Mami, nechceš si konečně užít roli babičky? Být trochu s námi? Brzy tu bude další vnouče, poslední na dlouhou dobu.“ Odpověď byla stejná jako vždy. Bylo to mé rozhodnutí mít třetí dítě a mám se postarat sama. Vím, co za tím vězí. Zbožňuje, když ji na veřejnosti poznávají a obdivují její bývalí žáci nebo účastníci jejích akcí. V tu chvíli se dme pýchou a my, její rodina, jako bychom neexistovali. Její potřeba uznání od cizích lidí je pro ni důležitější než čas strávený s námi.

Daniela (27): Babička mi prozradila tajemství, které v sobě dusila celý život. Její slova mi úplně změnila pohled na rodinu

Názor vztahové terapeutky

Klářinu bolest bych nezlehčovala. Možná totiž netouží jen po praktickém hlídání, ale po něčem mnohem hlubším – aby její maminka konečně byla přítomná – pro ni – nyní skrze její děti. Aby dnes jako babička nabídla něco, co Kláře samotné v dětství chybělo. V tomto smyslu může současná situace otevírat staré zklamání: zase jsou důležitější lidé a svět venku než my doma.

Zároveň bych byla opatrná s označením matky za sobeckou. To, že žena ani v sedmdesáti nechce svůj život postavit kolem vnoučat, z ní ještě nedělá špatnou matku nebo babičku. Má právo rozhodovat o svém čase, stejně jako její děti měly právo rozhodnout se, kolik budou mít dětí. Prarodičovství není automatický závazek k hlídání.

Z daseinsanalytického pohledu je zajímavé spíš to, jakým způsobem matka potřebuje být ve světě. Celý život se zřejmě uskutečňuje skrze aktivitu, práci, společenské dění a kontakt s druhými. Možná právě tam zažívá svou hodnotu a smysluplnost. Klára to interpretuje jako potřebu obdivu – může to tak být, ale také nemusí. Může to být jednoduše způsob života, který si její matka zvolila a který se ani s věkem zásadně nezměnil.

Pro Kláru může být nejtěžší přijmout, že maminka pravděpodobně nebude babičkou, jakou si vysnila a jakou sama zažila u svých prarodičů. A právě přijetí této reality může být nakonec méně bolestivé než opakovaná naděje, že se maminka „konečně změní“. Nejde o to přestat si přát její blízkost. Spíš oddělit vlastní legitimní touhu od očekávání, že ji druhý člověk musí naplnit.

Mgr. Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy, která se snaží usnadnit pomocí technologií cestu ke kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem. A to prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem. Více informací zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].