Lenka (45): Z manžela se po padesátce stal pecivál. Nepracuje, nepomáhá mi a v ložnici už s ním nic není

Oliver byl celý život plný elánu. Když jsme kdysi koupili náš domek se zahradou, nekoukal večer na televizi a místo toho pracoval na zahradě. Jenže uteklo pár let a jeho nejoblíbenější místo v domě je pohovka.

Kateřina (29): Myslela jsem, že mě tchyně nenávidí. Pak mi se slzami v očích přiznala své vlastní selhání

Manželovi se nevyhnula krize středního věku

„Olivere, tak se seber a společně tu zahradu uděláme. Zabere nám to jedno odpoledne. To není zase tolik práce. Vždyť je takové vedro, že skoro nic neroste,“ snažila jsem se manžela přimět k činnosti. Marně.

Klid na pohovce s knihou v ruce byl přednější než dceřino přání pořádat na zahradě její oslavu osmnáctých narozenin. Vysvětlila jsem jí, že mi je líto, jak se chová táta, ale že není v mých silách zahradu dát do stavu, aby tam mohla pořádat svou oslavu.

Manžel totiž vzdal vše. Dal výpověď v zaměstnání, protože tam necítil, že si ho dostatečně cení. Je už několik měsíců registrovaný na úřadu práce a příští měsíc by měl nastoupit jako dělník ve firmě, co uklízí veřejná prostranství. A to má vysokou školu. Jeho rozhodnutí nechápu.

„Ale to je jednoduché. Chci si odpočinout. Celý život mě živí hlava. Chci klid. Chci jít domů z práce s čistou hlavou,“ uzemnil mě manžel, když jsem mu řekla, že jeho rozhodnutí je šílené. A obdobně se chová i doma. Chce mít klid.

Eva (70): Nevím, jak našim dětem taktně říct, že už nemáme na hlídání vnoučat sílu

Líný manžel je skutečná rodinná tragédie

Roky jsme naši zahradu udržovali v pěkném stavu. Pak ale Oliver přestal sekat trávu, nechal zarůst vše plevelem. Měli jsme na zahradě snad metrový porost. Neprostupnou džungli. A je mu to jedno.

Nakonec se mi dcery zželelo a zaplatila jsem zahradníka, který naši zahradu dostal do skvělého stavu. A mně přibyla práce. Když už jsem utratila deset tisíc za zahradníka, tak každý týden sekám trávu. Dcera mi pomáhá, aby zahrada zůstala hezká. Dokonce jsme nasadily květiny do záhonů a máme radost, jaká změna to je.

Jenže moje trápení nebere konce. Oliver doma leží na pohovce a čeká, co uvařím. Z práce letím do obchodu a nakoupím. Potom nákup dovleču domů a Oliver se mě z pohovky zeptá, co bude k jídlu. Kdyby alespoň vařil a nakupoval. Ale to ne. Takže já vařím, peru a uklízím, zatímco můj manžel leží na pohovce. Vůbec mu to není blbé. Vytírám podlahu a on mi z pohovky řekne: „Ale vždyť je čisto, to přeháníš.“ A to je vše.

Kateřina (29): Myslela jsem, že mě tchyně nenávidí. Pak mi se slzami v očích přiznala své vlastní selhání

Moje trpělivost je u konce

A to nemluvím o našem neexistujícím intimním životě. Oliver je unavený i v této oblasti. Prý jsem trapná, když neustále po něm něco chci. Prý si mám udělat hezky v koupelně a neobtěžovat ho. Oliver sice nikdy na sex moc nebyl, ale lepší něco než nic. A to nic mě tíží. Necítím se být ve věku, kdy bych měla intimní život pověsit na hřebík. Chci ještě zažít orgasmus, který mi udělá někdo jiný.

Jenže Oliver má krizi středního věku. V hlavě má nastaveno, že mu je padesát a život skončil. Chce hlavně klid. Chce práci, kde se nebude rozčilovat. Kde si odpracuje svých osm hodin a půjde domů. Doma chce pohodu a pochopení, že už se v životě nadřel dost. Oliver předpokládá, že se o něho postarám, protože je to povinnost manželky.

Jenže já nejsem služka. Chci vedle sebe partnera a nikoliv kouli na noze. Zatím se odhodlávám k vážnému hovoru. A jsem připravená se i rozvést, když se Oliver nezvedne z pohovky. Přiznávám, že cítím smutek z toho, kam naše manželství dospělo.

Alena (34): Při jarním úklidu jsem odhalila manželovo tajemství. Chystal se k radikálnímu kroku, ve kterém pro mě nebylo místo

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].