Mirek (35): Na třídním srazu jsem si zvedl sebevědomí a konečně vyřešil staré křivdy. Matikářka se nestačila divit

zralý, při těle, nadváha, rozpačitý
Zdroj: Freepik

Mirek se na třídní sraz se spolužáky ze základní školy těšil. Byl zvědavý, jak všichni po tolika letech vypadají a co dělají. Radost mu ale zkalila účast bývalé učitelky matematiky, která ho kdysi ponižovala a věštila mu neúspěch. Nakonec ale odcházel velmi spokojený...

Jana Jánská
Jana Jánská 28. 11. 2024 19:00

Na třídní sraz jsem šel trochu zvědavě i s radostným očekáváním. Bylo to už hodně let, co jsme se všichni neviděli, a mně se od základky podařilo dosáhnout spousty úspěchů. A neměl jsem se tedy za co stydět...

Objevila se žena, která mě roky dusila

„Hele, Mirek! Tak dlouho jsme se neviděli!“ ozvala se Petra, moje dávná spolužačka, se kterou jsme několik let sdíleli jednu lavici. A častokrát mě při písemce zachránila, když jsem se zapomněl připravit. Začali jsme se i s ostatními bavit o tom, co kdo dělá, a já si uvědomil, že mám opravdu důvod být pyšný. Spolužáci si stěžovali na pracovní nejistoty a někteří i na osobní problémy, zatímco mně se dařilo v kariéře i v osobním životě. Ten večer jsem se cítil jako vítěz.

Všechno bylo fajn, dokud jsem si nevšiml známé tváře ve dveřích. Někoho napadlo pozvat také naši učitelku matematiky. Úplně ve mně zatrnulo a sevřel se mi žaludek. Na tuhle zlou saň nikdy nezapomenu. Jak mě u tabule ponižovala před celou třídou a její věta: „To je neštěstí! Z tebe, chlapče, nikdy nic pořádného nebude!“ mě provázela celá léta. Ano, matematika mi dělala problémy, ale snahu jsem měl. Ale ona vždycky našla způsob, jak mě ztrapnit a potopit. Prostě jsem byl spíše humanitní typ a věděl jsem, že jednou se budu živit něčím, kde budou vládnou slova nad čísly. Ale nakonec dnes zvládám s přehledem oboje.

Nenechali jsme se odradit

Když jsem se tentokrát dozvěděl, že doporučila mým rodičům, abych šel na učňák, byl jsem úplně zdrcený. Cítil jsem, že mám navíc. I přes mé matematické neúspěchy. Vynikal jsem v jiných předmětech. Naštěstí mě táta s mámou podpořili v mých snech a já dokázal uspět – i bez jejího požehnání. Zvládl jsem nejen vystudovat gymnázium. Ale dostal jsem se také na vysokou školu. I s mými matematickými problémy jsem nakonec úspěšný manažer a vedu tým dvaceti lidí. Jak se říká: Všechno jde, když se chce. A já opravdu chtěl. Ukázat všem, že nejsem taková nula, jak si šílená matikářka myslela.

Řekl jsem jí svůj názor a dost se mi ulevilo

„Tak ty jsi nakonec neuposlechl, co?“ rýpla si do mě hned, když mě spatřila.

„Ne, a jsem za to rád,“ odpověděl jsem pevně. „Díky tomu dneska můžu být tam, kde jsem.“

Ve chvíli, kdy jsem viděl její zaskočený výraz, jsem se rozhodl, že jí to musím říct na plná ústa. „Víte,“ začal jsem klidně, „vždycky jste mě shazovala, říkala, že nemám na to, abych to někam dotáhl. Dneska jsem vděčný, že jsem si kvůli vám nezkazil život, protože mám skvělou práci a daří se mi.“ Učitelka byla očividně zaskočená a její reakce mě překvapila – zvedla se a odešla, aniž by řekla jediné slovo.

„Tak tohle jsem potřeboval říct už roky,“ ulevil jsem si nahlas Petrovi, který se na mě chápavě usmál. Domů jsem odcházel s vítězným pocitem – možná ne takovým, jaký bych očekával, ale s vědomím, že jsem si obhájil svou hodnotu.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Marta Jandová obětovala rakovině prsa, vaječníky i šanci na druhé dítě: Nechtěla jsem umřít jako bratr a maminka

Marta Jandová obětovala rakovině prsa, vaječníky i šanci na druhé dítě: Nechtěla jsem umřít jako bratr a maminka

Související články

Další články