
Petr si prošel dvěma manželstvími. Jedno skončilo v klidu, to druhé si odtrpěl a vysvobodilo ho až překvapení. Od té doby je pro něj Nový rok symbolem nových začátků.
Deset let jsem prožil v manželství, které bylo peklo. Moje žena mě netýrala fyzicky, na to byla příliš drobná a já moc velký chlap, ale psychicky mi ze života udělala očistec.
Po krachu prvního manželství jsem potkal Janu
Znali jsme se už na střední škole. Chodili jsme spolu asi rok, pak jsme se rozešli a každý šel jinou cestou. Já se odstěhoval do Plzně a začal pracovat, ona nastoupila na vysokou. Upřímně, pár let jsem si na ni ani nevzpomněl, nebyl to vztah, který by ve mně zanechal hlubokou stopu.
Vše se změnilo, když se mi rozpadlo první manželství. Se ženou jsme byli manželé jen půl roku, ale byli jsme mladí a chtěli udělat velké gesto. Vzali jsme se a rychle zjistili, že to byla chyba. I tak jsem ale propadl zoufalství. A osud tomu chtěl, že právě v tu dobu jsem po mnoha letech znovu potkal Janu.
Udělal jsem stejnou chybu
Přijela do Plzně na pracovní schůzku, zašli jsme na skleničku a já po opravdu dlouhé době dokázal zapomenout na své zpackané první manželství. Jana se tomu smála, ale byla chápavá a utěšovala mě. Ten večer jsme skončili u ní v hotelu a náš vztah začal nanovo.
Bohužel jsem udělal stejnou chybu jako s první manželkou. Po několika týdnech jsem Janu požádal o ruku, ona souhlasila a po osmi měsících byla svatba. Myslel jsem si, že se přece známe, tak se nemůže nic pokazit. Brzy jsem ale zjistil, že Janu ve skutečnosti vůbec neznám. Přestěhoval jsem se kvůli ní na Moravu, kde jsem nikoho neznal, a její útoky začaly téměř okamžitě.
„Proboha, ty si ani neumíš najít kamarády? Jsi fakt tak neschopný? Koho jsem si to jen vzala? Proč na všechno potřebuješ zrovna mě? Nemůžeš jít někam sám? Nejsem tvůj ocásek, abych s tebou všude chodila.“ Připadal jsem si nemožně, ale Jana se pak na poslední chvíli změnila, přitulila se a rozhodla se, že se mnou půjde a představí mě svým přátelům.
Nevěřil jsem, čeho byla manželka schopná
Život s Janou byl jako na houpačce. Chvíli byla milá, hlavně když ode mě něco potřebovala, ale jakmile jsem přišel s něčím já, změnila se v sedmihlavou saň. Útočila na mě, ponižovala mě a chovala se, jako by na krku měla desetileté dítě. Přitom jsem se jí snažil zavděčit, jak jsem mohl – chodil jsem nakupovat, doma uklízel, nemusela na nic sáhnout, ale stejně jsem pro ni byl jen póvl.
Vydržel jsem to deset let. Dodnes tomu nemůžu uvěřit, ale asi jsem Janu opravdu miloval. Nicméně před třemi lety, na Nový rok, se všechno zlomilo. Balil jsem naše tašky do auta, protože jsme odjížděli z chaty, kde jsme slavili s přáteli. Tehdy jsem ji uviděl, jak se loučí s kamarádem opravdu vášnivým polibkem. Ani se to nesnažila skrýt. Stála na verandě a líbala se s ním, zatímco já nosil věci do auta.
Ten den jsem nás odvezl domů, vyházel její věci z auta do bytu, svoje si nechal v kufru, přibalil pár drobností a odjel jsem. Několik týdnů mi volala, omlouvala se, vysvětlovala a chtěla, abych se vrátil. Přemýšlel jsem nad tím, ale už jsem nemohl. Nevěřil jsem, že by se mohla změnit. A tak jsem se nevrátil a dodnes oslavuji Nový rok jako den svého osvobození.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




