
Petra a Simona bývaly od vysoké školy nerozlučné, postupem let se ale jejich životy vydaly úplně jiným směrem. Zatímco Petra založila rodinu a většinu času věnovala dětem, její kamarádka dala přednost kariéře a cestování. Přesto se obě snažily své dlouholeté přátelství udržet. Společný wellness víkend měl být příležitostí, jak si k sobě znovu najít cestu.
Se Simonou jsme se znaly už od vysoké školy a bývaly jsme nerozlučné. Jenže naše životní cesty se postupem času rozešly.
Já se brzy vdala, porodila dceru Žofii a syna Tondu a můj svět se začal točit hlavně kolem rodiny a domácnosti. Simona se naopak vrhla na kariéru, užívala si nezávislost a cestovala.
Zpočátku jsem její životní styl obdivovala. Brzy se ale ukázalo, že zatímco já její rozhodnutí respektuji, ona to s těmi mými nedokáže. Neustále měla připomínky k tomu, jak vychovávám děti, co jim dávám k jídlu nebo jaký máme doma nepořádek.
Její věčné rýpání mě postupně začalo vyčerpávat, a tak jsem se s ní raději vídala bez dětí.
Cítila jsem, jak se odcizujeme
Když Simona navrhla, že spolu strávíme víkend ve wellness hotelu v Poděbradech, měla jsem radost. Doufala jsem, že si konečně v klidu popovídáme a znovu najdeme společnou řeč. Děti jsem nechala s manželem a vyrazila s pocitem, že nám pár společných dní prospěje.
Jenže hned po příjezdu mě Simona zpražila kritikou mých oblíbených tepláků. U večeře pak mluvila téměř výhradně o svých cestách do Thajska a Říma. Když jsem ji poslouchala, připadala jsem si vedle ní jako šedá myš, jejímž největším dobrodružstvím posledních měsíců byl nákup v supermarketu bez dětí.
Druhý den u snídaně jsem se jí svěřila, že mám trochu starosti se Žofiiným čtením. Místo podpory ale moje obavy smetla ze stolu. Prohlásila, že se dceři nejspíš málo věnuji a místo toho raději koukám do telefonu.
Zabolelo mě to. Přesto jsem svůj vztek spolkla. Nechtěla jsem se hádat a zkazit nám celý víkend.
Simona do mě neustále rýpala
Pohár mé trpělivosti přetekl odpoledne v sauně. Simona si mě prohlédla v plavkách a uštěpačně poznamenala, že bych po dvou dětech měla raději nosit jednodílné plavky. Pak ještě dodala, že bych měla začít běhat a omezit sladké.
To už jsem nevydržela. Řekla jsem jí, že mám dost jejího neustálého hodnocení a nevyžádaných rad. Zvlášť od člověka, který nemá ani tušení, jaké to je skloubit práci, péči o dvě děti a domácnost a přitom se snažit najít alespoň pár minut sama pro sebe.
Simona se začala bránit. Tvrdila, že to se mnou přece myslí dobře a jen se mi snaží pomoct. Já už ji ale nechtěla poslouchat.
„Jedu domů,“ oznámila jsem jí.
Během patnácti minut jsem měla sbaleno a mířila na nádraží.
Konec jednoho přátelství
Ve vlaku se mě zmocnil smutek. Přesto jsem zároveň cítila obrovskou úlevu. Došlo mi, že naše přátelství už dlouho existovalo spíš ze zvyku a vzpomínek na to, jaké jsme bývaly.
Uvědomila jsem si také, že vedle sebe nepotřebuji člověka, kvůli kterému se neustále cítím nedostatečná. Potřebuji přátele, kteří mě podpoří, i když moje děti občas jedí kupované jídlo, doma není dokonale uklizeno a já chodím ve vytahaných teplácích.
Od onoho víkendu jsme se se Simonou nekontaktovaly. Naše cesty se definitivně rozešly. A já pochopila, že někdy je lepší nechat dlouholeté přátelství skončit, než ho za každou cenu udržovat jen kvůli společné minulosti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




