Sandra (31): Požádala jsem přítelkyni o ruku. Místo svatby jsme ale začaly plánovat rozdělení věcí

S Lucií jsme se poznaly na vysoké škole a od začátku nám to fungovalo dobře, i když poslední půlrok jsem cítila, že se mezi námi něco změnilo – méně jsme spolu mluvily o budoucnosti, víc jsme trávily večery každá u svého telefonu. Myslela jsem si, že je to tím, že jsme se jako pár nikam neposouvaly, že nám chybí nějaký další krok, který by vztah znovu nastartoval.

Marie (34): Přítelkyně se mi smála, že nedokážu zhubnout. Po narození naší dcery zjistila, jaké to je

Chtěla jsem udělat další krok

V květnu jsem se rozhodla, že tím krokem budou zásnuby. Objednala jsem prstýnek a naplánovala jsem víkend v penzionu u Máchova jezera, kde jsme spolu byly na první dovolené, když jsme se ještě učily na zkoušky.

V sobotu večer, po večeři na terase penzionu, jsem vytáhla krabičku a zeptala se Lucie, jestli si mě vezme. Lucie zůstala sedět s rukama v klíně a dlouho nic neříkala. Pak řekla, že mi musí něco sdělit a že to odkládala celé měsíce, protože nevěděla, jak mi to říct.

Koukala jsem na ni udiveně. Nečekala jsem, že k žádosti o ruku dostanu i přednášku, ale sedla jsem si zpátky a nechala Lucii mluvit. „Víš, posledního půl roku si uvědomuju, že mě přitahují muži. Není to jednorázová věc, už to cítím delší dobu a ráda bych to zkusila. Nikdy jsem s mužem nebyla.“

David (31): Poprvé od máminy smrti táta začal randit a jeho přítelkyně ve mně vzbudila staré trauma

Všechno se změnilo

Seděla jsem s otevřenou krabičkou v ruce a nevěděla jsem, co říct. Po chvíli jsem se zeptala přímo, jestli je s někým jiným. Odpověděla, že ne, že jde jen o to, co si sama o sobě uvědomila.

Zavřela jsem krabičku, položila ji na stůl mezi nás a řekla, že potřebuju vědět, jestli tohle znamená konec našeho vztahu, protože nechci čekat další měsíce na to, až si to sama ujasní. Lucie přikývla a řekla, že ano, že to znamená konec.

Ještě tu neděli jsme se vrátily domů každá sama, do měsíce jsme si rozdělily naše věci a Lucie se odstěhovala. Pak i já, protože jsem si sama nemohla náš byt dovolit.

Dnes, půl roku poté, si s Lucií občas napíšeme, hlavně kvůli věcem, které jsme ještě měly společně na účtu. Jsem ráda, že jsem se jí tehdy u jezera zeptala rovnou, místo abych to nechala další týdny viset ve vzduchu. Aspoň jsem odcházela s jasnou odpovědí, ne s dalším rokem nejistoty.

Anežka (56): Syn mě požádal, abych ohodnotila jeho přítelkyni. To, co jsem během jejich rande viděla, mi vyrazilo dech

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].