Facebook
Instagram
Zázrak v Andách. Přesně takto je dnes pojmenovaná havárie letadla Uruguayan Air Force 571, které se roku 1972 zřítilo v těchto horách. To, co si přeživší trosečníci museli prožít, si nedovede představit absolutně nikdo. Nejenom že přišli o své milované, ale nakonec byli nuceni je i jíst, aby vůbec přežili. Co přesně se tedy tenkrát stalo?
Co se stalo?
Ve čtvrtek 12. října 1972 letěl tým mladých ragbistů, jejich kamarádů a rodinných příslušníků z Montevidea do Santiaga de Chile. Zúčastnit se tam měli dalšího z mnoha ragbyových zápasů. Kvůli špatnému počasí museli nakonec přistát v Argentině, kde strávili noc a druhý den se opět vydali na cestu. Protože počasí i nadále nepřálo, nemohlo letadlo vzlétnout do dostatečné výšky, aby mohlo přelétnout Andy, ke kterým se blížili. Piloti tedy byli nuceni letět podél pohoří až k Malargüe, poté se otočit o 90° doprava a nad Curicó se stočit na Santiago a jít na přistání. Kvůli husté mlze však piloti udělali chybu a na půli cesty mezi Malargüe a Curicó v domnění, že přeletěli pohoří, se po schválení řídícího centra v Santiagu stočili na sever do hor a začali klesat. Klesání doprovázely turbulence. Poté, co zazněl varovný signál a piloti uviděli před sebou útes, vytočili motor do nejvyšších otáček a snažili se překážku překonat. To se nepovedlo, utrhl se ocas letounu o útes, po chvíli se utrhlo levé křídlo o další útes a pravé křídlo o útes dál. Zbytek letadla dopadl na prudký svah a sjel po něm, dokud se nezabořil do ledovce. To deformovalo kokpit a přimáčklo palubními přístroji piloty ke stěně.
Kapitán letu Julio Ferradas byl na místě mrtvý, ale druhý pilot náraz přežil. Byl těžce raněný a zaklíněný v kokpitu letadla. Při odtržení ocasu letadla vypadlo a zabilo se pět pasažérů a dva stevardi. Okamžitě, co letadlo zmizelo z radarů, se po něm začalo pátrat. Bylo to ale jako hledat jehlu v kupce sena. Nikdo nevěděl, kde přesně přeživší hledat, byla hustá mlha a především bílé letadlo na sněhu je takřka neviditelné.
První dny po pádu
Po ztroskotání a prvotním šoku se rozhodli přeživší si v letadle udělat jakési zázemí, kam by se schovali před zimou. Teploty totiž klesaly i k minus třiceti stupňům Celsia. Vynesli z vraku letadla sedačky a své mrtvé a otvor, který vznikl po odtržení ocasu, zabednili sedačkami a zavazadly, aby dovnitř nepronikla zima. Zásoby tvořilo pouze několik lahví vína a tabulky čokolády. Druhý den zemřeli další lidé na následky zranění a také druhý pilot. Než zemřel, neustále přeživším opakoval, kde se pravděpodobně nacházejí. Tvrdil, že přeletěli Curicó. To ale nebyla pravda. Přeživším se dokonce podařilo nalézt rádio, které zprovoznili, a tak mohli poslouchat zprávy o jejich pátrání.
Pátrání bylo odvoláno
Po 11 dnech se z rádia dozvěděli, že pátrání bylo ukončeno. Záchranná a horská služba ohlásily, že není možné, aby někdo v takových tvrdých podmínkách vůbec přežil a že akci ukončují. Pro přeživší zhasla naděje na záchranu. Zásoby se tenčily. Došla čokoláda i víno. Aby přežili, museli se uchýlit ke kanibalismu. Nejhorší na tom je, že pojídali své spoluhráče a kamarády a také své mrtvé rodiče a sourozence. Maso jedli syrové.
Další tvrdá rána v podobě laviny
Ve vraku našli mapu a v domnění, že jsou někde na západní straně And, se rozhodli vypravit se pro pomoc. K tomu ale nedošlo, protože 29. října se utrhla lavina a zasypala celý vrak letadla. Roy Harley, který jako jediný nebyl celý zasypán, okamžitě začal vyhrabávat ze sněhu ostatní. Kvůli lavině zahynulo dalších osm lidí. Sníh uvěznil poslední zbývající přeživší na tři dny.
Výprava za pomocí
Během 60 dní zemřelo 29 osob. Mrtví byli skoro snědení, a tak se rozhodl Antonio Vizitín přejít Andy s tím, že sežene pomoc. Na cestu se tedy začal připravovat. Dostával větší porce jídla a z izolace letadla si ušil spacák. Potom se vydal na výpravu. Za dva dny zdolal vrchol. Když na něj ale vyšplhal, psychicky se zhroutil. Zjistil, že jejich letadlo ztroskotalo úplně někde jinde, než udal umírající pilot, a nikdo absolutně nevěděl, kde jsou. Nezbývalo mu nic jiného než se opět vrátit zpět k vraku letadla. Do druhé výpravy se přihlásili Nando a Canessa. Během deseti dnů ušli 70 km. Nakonec se jim jejich stratiplná cesta vyplatila. Sešli do údolí, kde nalezli místního pastevce. Ten jim dal najíst a napít a přivolal pomoc.
Zachráněni
Zpráva o přeživších ztroskotancích někde v ledových Andách se okamžitě objevila v médiích. Trosečníci čekající u vraku letadla mohli slavit. Zprávu se doslechli ze svého provizorního rádia. Pomoc už byla konečně na cestě. V první vlně bylo převezeno prvních osm lidí, zbytek musel strávit ještě jednu noc ve vraku spolu se záchranáři, kteří jim přivezli deky a zásoby. Druhý den 23. prosince byli zbylí trosečníci převezeni do Los Matienes a odtud s ostatními do nemocnice v Santiagu. Ze 45 lidí přežilo pouze 16.
Po záchraně
Přeživší ragbisté byli velmi věřícími katolíky. Velice se obávali toho, jak jejich církev vezme fakt, že se museli uchýlit ke kanibalismu. Církev se jich ale zastala a prohlásila, že čekat na smrt by byl mnohem větší hřích. Bez kanibalismu by totiž v takto šílených podmínkách neměli absolutně žádnou šanci na přežití.
Každý rok se všech 16 přeživších sjíždí na místo havárie. Nechali zde vztyčit kříž k památce zesnulých.
O zázraku v Andách byl i natočen film a mnoho dokumentů.
Nando Parrado dokonce o této hrozivé životní zkušenosti napsal i knihu, která se stala velkým bestsellerem.
