Anastázie (28): Díky zámožnému podnikateli jsem měla pohádkový život. Dnes musím chodit do práce a nic mě netěší

naštvaná, rozzlobená
Zdroj: Freepik

Lidské osudy jsou různé. Anastázie zažila díky náhodné známosti raketový vstup mezi společenskou smetánku, která ji ale nepřijala. Návrat k naprostému existenčnímu dnu ji ničí dodnes.

Michaela Karásková
Michaela Karásková 17. 04. 2024 13:00

„Děvče, podle tvého života by snad šel natočit film,“ tak zní patrně nejčastější věta, jakou doma slýchám, a není se co divit. Už od dětství jsem ráda malovala a snila, že budu malířkou. Rozum mi sice velel, že nepůjde o obor k uživení, ale rodiče nechtěli, abych talent zahodila. Zvlášť, když jsem se dostala na umělecky zaměřenou vysokou.

Byla jsem obyčejná sídlištní holka, ač jsem tak nevypadala

Až do jednadvaceti jsem žila jako typické sídlištní dítě ve skromných poměrech. Jediné, co mi dělalo radost, byl únik od reality skrze nějakou kresbičku, přes kterou jsem toužila ukázat světu, že mu mám co nabídnout. Jenže, jak už to bývá, jen talent nestačí. Má rodina známé jméno nenesla a takových „snaživců“ jako já byly všude mraky.

I tak mi do života vstoupila až neuvěřitelná náhoda. Byla jsem sice „obyčejné“ sídlištní dítě, ale paradoxně na něj nevypadala. V podstatě čím víc jsem si myslela, že jsem obyčejná, tím víc jsem se vymykala. Kdo mě znal jen od vidění, většinou tipoval, že budu influencerka anebo holka z bohaté rodiny. Já se podobnými úvahami bavila. Ale jen do chvíle, než mě na vysoké, jakožto opticky reprezentativní typ, vyslala škola na jednu prestižní aukci drahých obrazů. V podstatě šlo o formu praxe, kterou mohl získat jen někdo, a tehdy vybrali mě. Nepočítala jsem, co všechno tato událost spustí.

Movitý podnikatel mě uvedl do života smetánky

Na aukci mě oslovil Petr, významný a především movitý podnikatel s obrazy a uměním. Chvíli jsem nevěřila, že se to děje, ale když mi další den telefonoval a chtěl se sejít v nejdražší restauraci, uvěřila jsem. Petr byl milý a neměl nic společného s chlapy, kteří ženu chtějí do postele.

Ke své smůle jsem ho neokouzlila vzhledem, ale znalostmi. Slovo dalo slovo a z náhodné známosti vzešlo přátelství. Petr mě záhy začal po večerech brát jako doprovod na akce, a to rovnou na takové, kde se potkávala nejvybranější společnost. V určený čas mě doma vyzvedl šofér se služebním vozem, pak nabral ve firmě Petra a jelo se nezřídkakdy až před červený koberec, na jehož konci čekal welcome drink. Bylo to jako sen. Jenže sny končí probuzením, na což mě měl upozornit už fakt, že náš vztah byl vždy jen přátelský, protože nikdy k ničemu nedošlo.

Dostala jsem "kopačky" a dlouho hledala práci

Upřímně, více než postel mě lákal velký svět. Petr si mě totiž stejně vytipoval jen jako společnost s rozumem, která mu nebude kazit obchody, ale naopak. Proto, když mi vše vysvětlil, jsem doufala, že nám to buď vydrží, nebo že díky němu pracovně zakotvím někde mezi jeho známými. Jenže ne.

Po roce si našel jiný doprovod a mou žádost o pomoc při hledání práce nevyslyšel. Záda mi ukázali i jeho známí. Bylo to jednoduché. Po nějaké době zjistili, že nejsem zámožná ani influencerka, tudíž netřeba pomáhat někomu, kdo nic nemá a službičku by tím pádem neuměl oplatit.

A já? Upřímně, na život mezi smetánkou se zvyká snadno. Alespoň já do něj vplula s přirozeností a radostí. Osud mě však vrátil na úplný začátek. Po promoci jsem horko těžko získala zaměstnání a dnes žiji z peněz, jaké by mým někdejším „přátelům“ nestačily ani na pár bot. Přesto věřím na změnu, třebaže jí moc šancí nedávám. Mám pocit, že vše krásné už bylo a skutečný život dávno uběhl.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články