
Místo pláže zažila ponížení. Anetin manžel zrušil dovolenou v Řecku s tím, že musí narychlo vymalovat byt. Skutečným důvodem však byla mladá sousedka odvedle. Pravda, kterou Aneta odhalila, proměnila jejich nový obývák v trvalou připomínku zrady.
Už půl roku jsem žila jedinou myšlenkou – dovolenou na Krétě. Viděla jsem ty tyrkysové vlny a představovala si, jak si konečně odpočinu od každodenního shonu. Šetřila jsem každou korunu a plánovala každý detail. Robert zpočátku souhlasil a tvrdil, že si po náročném období v práci potřebuje vyčistit hlavu. Jenže pouhé dva týdny před odjezdem přišel s tím, že Řecko zrušíme. Prohlásil, že náš obývák vypadá hrozně a místo drahé dovolené bychom měli peníze investovat do rychlé rekonstrukce. Tvrdil, že to ve dvou zvládneme za tři dny a zbytek volna strávíme v novém a čistém bytě. I když se mi nechtělo trávit léto v prachu a s válečkem v ruce, nakonec jsem podlehla jeho naléhání.
Nečekaná poradkyně
Místo balení plavek jsme tak hned první den volna zamířili do hobbymarketu. Když jsem navrhla uklidňující modrou barvu, Robert mě okamžitě odbyl s tím, že potřebujeme něco modernějšího, třeba šalvějovou nebo béžovou. Skutečné překvapení nás ale čekalo na chodbě našeho domu, kde jsme potkali naši novou sousedku Lucii. Byla to atraktivní mladší žena, která se nastěhovala teprve nedávno. Robert se před ní začal okamžitě naparovat, a když se Lucie zmínila, že studovala bytový design, hned ji pozval k nám, aby nám poradila s výběrem odstínu. Stála jsem tam jako opařená a nechápala, proč má cizí žena rozhodovat o vzhledu našeho domova.
Další dny se proměnily v noční můru. Zatímco já jsem strhávala staré tapety, dřela do úmoru a uklízela prach, Robert neustále mizel pod záminkou, že musí s Lucií něco zkonzultovat. Jednou jel údajně koupit speciální přípravek na lepidlo, ale vrátil se s prázdnou a s tvrzením, že mu Lucie poradila použít teplou vodu. Jindy si zase potřeboval půjčit její štafle, přestože naše byly úplně nové. Jeho návštěvy u sousedky se prodlužovaly, odcházel v pracovním oblečení a vracel se podezřele spokojený a provoněný dámským parfémem. Všechna rozhodnutí o výmalbě najednou podléhala jejímu schválení.
Odhalená pravda
Čtvrtý den už jsem byla na pokraji sil. Obývák byl napůl rozdělaný, všude smrděla barva a Robert se opět vytratil k Lucii, prý se zeptat, jak ten odstín vypadá při večerním světle. Už jsem to nevydržela, hodila váleček do barvy a šla za ním. Chtěla jsem na ně vlítnout a udělat scénu, ale když jsem se přiblížila k jejím dveřím, zaslechla jsem zevnitř smích. Můj manžel se tam uvolněně bavil a Lucie se mu posmívala, že mohl raději ležet na pláži a mazat mě krémem. Robert jí se smíchem odpověděl: „To mi ani nepřipomínej. Ještě že mě napadlo to malování, aspoň mám záminku chodit za tebou. Aneta si to ráda vymaluje sama.“
Srdce se mi sevřelo bolestí. Celá ta rekonstrukce byla jen ubohá lež, jak zůstat doma a tajně se scházet se sousedkou, zatímco já budu otročit v bytě. Vrátila jsem se zpět, vztekem bez sebe strhala ochranné pásky a sedla si na gauč. Když Robert o dvacet minut později s úsměvem dorazil, klidným hlasem jsem mu oznámila, že je mi jedno, co si Lucie myslí, protože jsem je slyšela za dveřmi. Okamžitě zbledl jako stěna a začal koktat, že šlo jen o hloupý vtip. „To zrušení Kréty byl taky vtip?“ zeptala jsem se ho, ale na to už nenašel žádnou odpověď.
Zbytek dovolené jsme prožili v naprostém tichu. Robert se sice pokoušel malování dokončit sám, ale pro mě už náš nový obývák navždy ztratil kouzlo. Kdykoliv se teď podívám na ty zdi, nevidím moderní interiér, ale zradu člověka, kterému jsem věřila. I když se mi Robert neustále omlouvá a tvrdí, že k ničemu fyzickému nedošlo, já vím své. Někdy stačí jen plechovka barvy a pár pohledů o patro níž, aby se vám zhroutil celý svět.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




