Anna (34): Koupě bytu měla být splněným snem. Kvůli všetečné sousedce se v něm ale bojím promluvit

naštvaná
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI

Sen o bydlení v historickém domě se pro Annu změnil v past. Sousedka o patro níž totiž slyší každý její krok i slovo. Z nevinných stížností se brzy vyklubalo děsivé odposlouchávání soukromí. Jak žít v bytě, kde se bojíte promluvit a kde stěny nemají žádné tajemství? 

Jana Jánská
Jana Jánská 27. 10. 2026 11:30

Když jsem si po letech pořídila vlastní byt ve starém činžovním domě s vysokými okny a dřevěnými parketami, byla jsem nadšená. Těšila jsem se na nový začátek ve vlastním, jenže můj vysněný azyl se rychle proměnil v místo, kde jsem se bála i vlastního stínu.

Všechno to začalo jen pár dní po nastěhování. Na chodbě mě oslovila sousedka, paní Eva, která byla pode mnou. Chladným tónem mě upozornila, že podlahy jsou tu velmi tenké a že slyší každý můj krok i to, když mi ráno upadne kniha. Zůstala jsem v šoku, ale omluvila jsem se s tím, že se teprve zabydluji a budu si dávat pozor.

Sousedka o mně věděla všechno

Stížnosti se však staly téměř denním chlebem. Paní Eva klepala na moje dveře i v devět večer, že mluvím moc hlasitě, a na chodbě si stěžovala na hluk mého vysavače. Začala jsem doma chodit po špičkách, koupila tlusté koberce a televizi pouštěla jen s minimální hlasitostí.

Kamarádka Karolína mi radila, ať to ignoruji a nenechám se omezovat, jenže situace brzy přerostla v něco děsivého. Jednoho dne jsem v kuchyni po telefonu řešila rozchod s bývalým přítelem Matějem a odmítnutou dovolenou ve Španělsku.

Druhý den ráno mě paní Eva u poštovních schránek zaskočila poznámkou: „O tom Španělsku byste měla ještě přemýšlet, Matěj vypadá jako rozumný chlap.“ V tu chvíli mi přejel mráz po zádech. Ona mě nepřetržitě odposlouchávala.

Test a ostrá konfrontace

Cítila jsem se absolutně obnažená a neschopná soustředění. Večer jsem marně prohlížela stoupačky a lišty, abych zjistila, jak mě může tak jasně slyšet. Rozhodla jsem se ji proto otestovat. Při dalším telefonátu jsem schválně zvýšila hlas a vymyslela si historku o zlomyslné kolegyni Beátě.

Když mi paní Eva o dva dny později mezi řečí prohodila, že lidi v práci dokážou být zákeřní, měla jsem jistotu. Ohradila jsem se, že narušuje moje soukromí a odposlouchává mě. Sousedka jen chladně odpověděla, že v bytě křičím na celé kolo, a s výsměchem, ať si klidně zavolám policii, mi trhla dveřmi před nosem.

Uvězněná ve vlastním domově

Byla jsem bezmocná. Ztratila jsem jakýkoliv pocit bezpečí a doma jsem se bála promluvit. S kamarádkami jsem se scházela výhradně ve městě a mámě volala jen z cesty do práce. Nakonec jsem zavolala řemeslníka, pana Josefa, aby se podíval na podlahu.

Sundal část lišty a vysvětlil mi, že mezi mým bytem a stropem sousedky je prázdný prostor bez jakékoliv izolace, který funguje jako obří ozvučná deska. Odhlučnění by vyžadovalo stržení celého parketového rozvodu a investici v řádu desítek tisíc korun, které jsem po koupi bytu neměla.

Dnes sedím na gauči v absolutním tichu a poslouchám, jak si paní Eva dole pouští rádio. Vím, že ona ví, že tu jsem. Moje vysněné bydlení se stalo pastí, ze které nemám jak utéct, a každá moje soukromá myšlenka má svou neprošenou posluchačku.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články