Dana (65): Na Velikonoce jsem nechtěla nikoho vidět. Osud mi ale do cesty poslal muže, se kterým jsem dodnes

Příběhy o životě: Na Velikonoce jsem nechtěla nikoho vidět. Osud mi ale do cesty poslal muže, se kterým jsem dodnes
Zdroj: Freepik

Když byla Dana mladá, Velikonoce vůbec neměla v lásce. A prosila maminku, aby nikomu neotvírala, protože nestála o žádné koledníky. Jenže pak přece jen Dana jednomu otevřela a udělala dobře...

Jana Jánská
Jana Jánská 03. 04. 2026 06:30

Historka o tom, jak jsem potkala svého manžela, se v naší rodině vypráví jako veselá příhoda. Není rodinné setkání, kdy bychom si na ni nevzpomněli. A já jsem hlavně ráda, že nám to pořád klape a můžeme vzpomínat na to osudové setkání spolu...


O Velikonocích jsem chtěla být sama

Tehdy mi bylo sedmnáct a měla jsem několik nápadníků. Žádný z nich se mi však nelíbil. A neměla jsem náladu, na to, aby za mnou chodili s pomlázkou. Takže jsem na velikonoční pondělí mamce řekla, ať raději nikomu neotvírá. Chtěla jsem se vyhnout trapné situaci.

Tatínka ale moje nervozita nesmírně bavila. Díval se z okna a škádlil mě, že se někdo blíží. „Podívej, ten vypadá slušně. Nemůžu ho pustit dál?“ říkal pravidelně a smál se mým reakcím. Třikrát někdo zvonil, ale protože jsme viděli přímo před vchod, nikoho jsme dovnitř nepouštěli. Celé dopoledne jsem raději strávila u televize a pomáhala mamce s přípravou svátečního oběda.


Za dveřmi stál pohledný cizinec


Kolem půl dvanácté se ozvalo klepání na dveře našeho bytu. Myslela jsem, že to je sousedka, protože ta zásadně nezvoní, ale klepe. Tak jsem pohotově skočila otevřít. Nejdříve jsem uviděla pomlázku a trochu mě to zarazilo. Hned nato jsem si ale všimla, že ji v ruce drží pohledný mladík, kterého jsem neznala. Měl velké hnědé oči a upřeně na mě zíral.

Chvíli jsme tam jen tak stáli a dívali se jeden na druhého. Začal se usmívat a já také. „Copak se děje?“ přerušil nás táta. Kouzlo okamžiku bylo to tam. Zjistili jsme, že šel za svými příbuznými, ale spletl si patra. Táta mu poradil, kam má jít.

„Poslouchej, když už jsi tady... Za naší Danou žádný koledník nepřišel...“ dodal a spiklenecky na něj mrkl. Okamžitě jsem zčervenala. „No, nevím, jestli je to vhodné, když se vlastně neznáme,“ pronesl nesměle ten mladík. Táta se jen zasmál a odešel s tím, že nás nebude rušit. Kdyby jen tušil, co se z toho nakonec vyvine.


Velikonoce se staly naším výročím

A tak to začalo naše láska s Pavlem. Ještě téhož odpoledne se u nás ještě jednou zastavil a pozval mě na procházku. Pak přišlo první rande a od té doby jsme spolu. Vzali jsme se, máme dvě děti a tři vnoučata. A můžu říct, že jsme šťastní.

Je to už bezmála padesát let, ale stále si živě pamatuji, jak jsem otevřela dveře a uviděla ho tam stát s pomlázkou. Díky němu mám Velikonoce konečně moc ráda. Mám je spojené nejen se svátky jara, ale také s výročím našeho seznámení.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články