Dana (68): Zeť podvádí mou dceru a já se mu vlastně vůbec nedivím. Chová se k němu příšerně

Správná matka by měla vždy stát na straně svého dítěte, bez ohledu na okolnosti. Ale všechno má své hranice. Když vidím, jak se moje dcera chová, s odpuštěním, jako semetrika, která si svého manžela absolutně neváží, nemohu ji obhajovat. A upřímně řečeno, ani se nedivím, že mému zeti došla trpělivost a našel si někoho jiného…

Helena (58): Trápilo mě, jak dcera ponižuje mého zetě. Pravý důvod jejího chování mi vyrazil dech

Dcera se k němu vůbec nechová hezky

„Víš, Dano, já už to s Lenkou nezvládám,“ svěřil se mi jednou mezi řečí můj zeť Tomáš. Seděli jsme spolu u kávy v kuchyni, zatímco Lenka byla s kamarádkou pryč. „Pořád mě jen komanduje, nic pro ni není dost dobré. Dřu od rána do večera a ona si neustále stěžuje, jak málo máme a že bych se měl víc snažit.“

Souhlasně jsem přikývla. Sama jsem si toho všímala už delší dobu. Lenka nikdy neměla jednoduchou povahu, ale od svatby se její chování ještě zhoršilo. Všechno musí být po jejím, od výběru dovolené přes vybavení bytu až po každodenní chod domácnosti. Tomáš má pouze poslouchat a plnit její příkazy.

„Zkoušel jsi s ní o tom mluvit?“ zeptala jsem se ho opatrně.

„To víš, že ano, ale pokaždé to skončí obrovskou hádkou. Tvrdí, že si vymýšlím a přeháním.“

Vím, že to s ní nemá jednoduché. Na rozdíl od ní je to kliďas, který nemá rád konflikty a raději se jim vyhýbá. Často raději mlčí, jen aby měl doma klid. Mnohokrát jsem si říkala, jak to s ní může vydržet a proč už dávno jako chlap nebouchnul do stolu. On se ale Lenky bojí. A když už se osmělí něco říct, nechá se od ní zahnat do kouta. To mé dceři samozřejmě dokonale vyhovuje. Je velitelkou nejen v práci, ale i doma. Zvykla si, že všichni tančí, jak ona píská.

Evžen (59): Ve městě jsem zahlédl manžela mojí dcery. Ta žena, kterou líbal, ale rozhodně moje dcera nebyla

Jeho nevěra mě vlastně nepřekvapila

Když jsem se náhodou dozvěděla, že má Tomáš milenku, popravdě mě to ani moc nepřekvapilo. A co víc, vlastně jsem mu to ani neměla za zlé. Nechce opustit rodinu, stále se snaží být dobrým otcem a poslušným manželem. Ale občas prostě potřebuje z toho domácího vězení někam utéct.

„Kdo by chtěl žít s někým, kdo ho jenom ponižuje?“ uvažovala jsem si pro sebe. Na chvíli mě sice přepadly výčitky, že takto zrazuji vlastní dceru, ale rychle mě to přešlo. Je to tvrdé, ale je to bohužel realita, kterou si sama způsobila. Teď se jí snažím otevřít oči, dokud není pozdě.

Pokusila jsem se Lenku nenápadně varovat. „Víš, možná bys měla trochu změnit svůj postoj,“ nadhodila jsem, když byla u mě na návštěvě. „Chlap potřebuje taky cítit trochu uznání a péče. Jinak ti uteče jinam.“

„Mami, prosím tě,“ odbyla mě. „My to máme v pohodě. Ty pořád hledáš problémy tam, kde žádné nejsou. A kdo by takového chudáka chtěl?“ řekla sebejistě.

„Aby ses jednou nedivila, děvenko…“ řekla jsem nakonec, ale bylo mi jasné, že mě neposlouchá.

Antonie (93): S nelibostí sleduji, jak můj zeť komanduje svou dospělou dceru. Netuší ale, že mu udělám čáru přes rozpočet

Bojím se, jak to dopadne

Sleduji, jak je Tomáš čím dál skleslejší a Lenka si ničeho nevšímá. Moc mě to trápí. Mám strach, že jednoho dne si Tomáš doopravdy sbalí věci a odejde k jiné. A Lenka si snad konečně uvědomí, že to nebyl takový „chudák“, jak si myslela, a že si ho vlastně vyštvala sama. Jen aby už nebylo pozdě.

Oldřich (64): Tolik let jsem čekal na zeťáka a nakonec má obě ruce levé. Musím být hodně trpělivý

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].