PORADNA: Přítelova dcera mě odmítá akceptovat. Jak si z ní udělat kamarádku, radí psycholožka Samsonová

Na naši redakci se obrátila paní Pavla, která má problém s pubertální dcerou svého nového přítele. Jakmile jsou někde společně, dcera neustále trousí nejapné poznámky na Pavlinu adresu a snaží se být za každou cenu v opozici. "Ráda bych s ní vycházela, ale nedaří se mi to. S partnerem zatím nebydlíme, ale uvažujeme o sestěhování. Tím pádem bychom s jeho dcerou trávily čas ve společné domácnosti a já nechci, aby bylo doma dusno. Mám se k ní nadále chovat přátelsky, nebo jí dát najevo, že takhle se mnou jednat nemůže?" táže se Pavla.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Dítě se v noci budí s neutišitelným pláčem. Jak ho zbavit nočních děsů, radí zkušená psycholožka

Co radí psychoterapeutka Sylvie Samsonová?

Dcera vašeho partnera evidentně trpí rozchodem rodičů. Netuším, jak moc vyjasněné to má její maminka a co doma dcera slýchá. Dost častý model je, že maminka je smutná, že s ní táta není, a dcera pak logicky její smutek na sebe přejímá, a tedy nemá úplně v plánu vycházet s novou tátovou partnerkou.

Co by přineslo to, kdybyste do toho všeho na ni začala být nepříjemná? Vyřešilo by to něco, nebo by to naopak ještě nesoulad prohloubilo? Zachovejte si laskavost, promluvte si s ní. Sedla bych si s ní jako kámoška v klidu doma a řekla bych jí, že vidím, že ji něco trápí. Že to může být milion věcí, ale že si myslím, že je smutná z toho, že její rodiče spolu nejsou.

Řekla bych jí, že mě to také mrzí, že to jejím rodičům nevyšlo, ale že je pro mě důležité, aby věděla, že nejsem příčinou jejich rozvodu. Že jsem tátu potkala, až když už s maminkou nebyl, zamilovala jsem se do něj a mám ráda i ji (jeho dceru). Že mě moc mrzí, že spolu nevycházíme lépe. Že bych byla ráda, kdybychom mohly být kámošky a užít si holčičí věci, vyzkoušet novou kosmetiku, zajít na romantický film (nebo si ho pustit doma), probrat kluky, co teď letí, a co ne, co kámošky a tak… Že bych ji ráda požádala o to, aby mi dala šanci být její kámoškou.

Buďte zkrátka milá, naslouchající. Ať vás nebere jako tu, která si chce hrát na macechu a vychovávat ji. A když utrousí nějakou poznámku, tak bych jí řekla: Já tě mám stejně ráda, zlato. Berte to s nadhledem a humorem, jste starší než ona, výrazně chytřejší a zkušenější, najdete cestu k jejímu srdci. Její boly přebolí a bude dobře. A co víte, třeba jednou budete mít s partnerem další děti, tak by bylo fajn, aby byla „kámoška“. A to za trochu snahy stojí, no ne?