Facebook
Instagram
To, že Zbyškova žena nemá ráda jeho matku, bylo všeobecně známé. Zbyšek nicméně doufal, že alespoň v době, kdy byla jeho matka vážně nemocná, se žena umoudří. Bohužel se ale ukázala v takovém světle, že je z toho Zbyškovi zle.
Manželka Valérie (47) nikdy neměla s mojí matkou vřelý vztah. Neustále si dělaly naschvály a urážely jedna druhou. Nikdy ani jednu z nich nezajímalo, jak to doléhá na mě. Když matka zemřela, Valérie se k její smrti vyjádřila velmi nevybíravě.
Obě se neustále hádaly kvůli prkotinám
Uznávám, že moje matka byla vždycky rýpavá a Valérie byla přesně ten typ ženy, který matka nesnášela. Neustále jí do všeho mluvila. Vadilo jí, jak chodí oblékaná, a kroutila hlavou na její výchovou. Když od mé ženy měla něco sníst, nešetřila nevhodnými poznámkami, že neumí vařit. Valérie si to samozřejmě nenechala líbit.
Vždycky se s mojí matkou pustila do rozepře. Já jen kolikrát stál a pozoroval ty dvě, jak se hašteří. A to jen proto, aby ukázaly, která z nich je lepší. Valérie mi vždy vynadala, že jsem se jí nezastal. Účelově jsem se nestavěl ani na jednu stranu. Uměl jsem si spočítat, co by to asi tak rozpoutalo.
Ostatně, obě věděly, že s jejich žabomyšími válkami nechci mít nic společného. Když mi matka jednoho dne oznámila, že je vážně nemocná, zalekl jsem se. Požádala mě o výpomoc s domem a zahradou. Sama na to už nestačila. To se pro změnu nelíbilo manželce. ,,Tak ať si někoho zaplatí. Nejsi její otrok,“ pronesla naštvaně.
Žena se zaradovala, že máma umírá
,,Zlato, máma je nemocná. Našli jí rakovinu. Takže jistě chápeš, že jí pomůžu,“ ozřejmil jsem a dál se na to téma odmítal bavit. ,,Nemocná? Takže umře?“ prohlásila Valérie s podivnou radostí v hlase. ,,Dneska ještě ne,“ opáčil jsem jízlivě. S matkou to ovšem šlo z kopce docela rychle. Během půl roku byla na vozíku, protože jí vypověděly nohy.
Byl jsem u ní pečený vařený, což dělalo doma zle. Tajně jsem si přál, aby šla matka bydlet k nám. Ona to ale odmítala. ,,Já bych se s Valérií nesnesla, vždyť to víš. Ona by si mě v mém stavu pěkně vychutnala,“ vysvětlovala mi a měla pravdu. Byl jsem jak štvaný pes, který lítá od čerta k ďáblu. A místo toho, aby mi byla žena oporou, přilévala jen olej do ohně.
,,Ať už ta fúrie umře. Takhle se žít nedá. Jsi pořád pryč,“ spílala mi a já se jejím slovům nestačil divit. ,,Kde se v tobě bere ta zlost? Je to moje matka. To, že ji nemáš ráda, je jen tvůj problém," mírnil jsem ji. ,,Jen se nedělej, taky ti leze na nervy,“ útočila Valérie. ,,Ne tak jako ty,“ zpražil jsem ji a odjel k matce. Tam mě bohužel čekalo nemilé zjištění.
Záleželo jí jen na jejím majetku
Našel jsem matku bez známek života. Rychle jsem zapomněl, že jsme se se ženou nepohodli, a hned jí to volal. ,,Konečně,“ zaradovala se. ,,Ten dům bude náš,“ pokračovala a já musel hovor ukončit. Svoji ženu jsem najednou vůbec nepoznával. Bylo mi z ní vyloženě na zvracení. Tak mě naštvala, že jsem ji nepozval ani na matčin pohřeb.
Byla by schopna jí plivnout na rakev. Ode dne, kdy moje maminka zemřela, vidím svoji ženu jinak. Jakou zlou a bezcitnou bytost, která v sobě nemá špetku empatie. Myslím, že když o ní totéž říkávala moje mamka, měl jsem ji více poslouchat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
