PORADNA: Špatně se smiřuji s tím, že dcerka se chová jako kluk. Položte si otázku, zda je šťastná, radí koučka

PORADNA: Špatně se smiřuji s tím, že dcerka se chová jako kluk. Položte si otázku, zda je šťastná, radí koučka
Zdroj: Freepik

Spousta nastávajících maminek sní o tom, že přivede na svět dcerušku, kterou bude čančat, přihlásí ji do baletu nebo na gymnastiku a budou spolu sdílet holčičí tajemství. Jenže osud si umí s člověkem zajímavě pohrát. A ač vám nadělí holčičku, nemusí to nutně být křehká bytost milující šatečky, mašličky a růžovou. Jak se sebou pracovat v případě, že dcerka v tomto směru nesplnila vaše očekávání, se dozvíte v dalším pokračování poradny koučky Sylvie Mobagi.

Tereza Švandová
Tereza Švandová 12. ledna 2023

Podobný „problém“ řeší s pětiletou dcerkou i Helena. „Vždycky jsem snila o tom, že přivedu na svět holčičku, budu ji čančat, zkrátka z ní udělám svoji malou princezničku s culíčky a sponečkami. Jenže Anetka je jiná. Chvilku neposedí, je taková živelná. Raději si hraje s klukama než holkama, leze po stromech a všechny ozdůbky a šatičky jí vadí. O svázaných vlasech nechce ani slyšet a sponkách už vůbec ne. Pokud může, nejraději běhá v kalhotách a tričku,“ popisuje situaci Helena.

„S tím bych se možná ještě smířila, ale dcerka o sobě často mluví v mužském rodě, což už mi přijde zvláštní. Jak poznám, že s její genderovou identitou není něco v pořádku? Ptám se hlavně kvůli babičkám, které často nad chováním své vnučky kroutí hlavou a říkají, že to není normální,“ dodává Helena.

PORADNA: Jak oznámit sedmileté dceři úmrtí dědečka? Dejte jí naději, že se znovu setkají, nabádá koučka
Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Jak oznámit sedmileté dceři úmrtí dědečka? Dejte jí naději, že se znovu setkají, nabádá koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Každý jsme originál. Samozřejmě chápu, že když jste si vysnila holčičku a těšila se na čančání, a dcerka tomu nakloněna není, trošku to člověka nahlodává. Ale jen proto, že se nechce čančat, neznamená, že je s ní něco genderově nebo v jiné oblasti jinak. Je prostě svá. Pokud je vaše dcerka spíše aktivní, chápu, že ji moc nebaví sedět a raději vyrazí ven s kamarády. Je skvělé, že takové kamarády ve svém okolí má, mnoho dnešních dětí řeší pravý opak. V okolí nemají moc vrstevníků, a tak tráví dětství u telky a mobilů. Vy máte to štěstí, že kamarády má.

Jestliže jsou jejími kamarády převážně chlapci, je jasné, že aby mezi ně zapadla, musí dělat věci, které dělají oni. Asi jen těžko si umíme představit, že by ji kluci brali, kdyby chodila v šatečkách a sponečkách a dávala pozor, aby se neušpinila… To by mezi ně fakt moc nezapadla. A pak by byla smutná, že se s ní kluci nechtějí kamarádit.

Nikde ve vašich řádcích nenacházím, že by vaše dcera sama řešila nějaký problém, že by byla z něčeho smutná ona sama. Takže pokud je šťastná, co víc si přát? Já vím, že vám trošku chybí to česání a parádění, a chápu, že tlak od babiček je také ne zrovna příjemný. Ale pokud nejde v životě o to, abychom ho prožili šťastní a tak, jak nám to vyhovuje, o co tedy jde? Bylo by lepší, kdyby se dcera začala přizpůsobovat, jen aby udělala šťastné lidi ve svém okolí, aby vyhověla jejich představám? Já myslím, že ne. Buďte šťastná, že je dcera šťastná. V životě není nic víc. Nechceme ji přece naučit, aby se podřizovala tomu, co si kdo představuje. Babičkám prostě řekněte, že je svá a že doufáte, že si to udrží co nejdéle.

To, že o sobě mluví v mužském rodě, mě také nepřekvapuje. Pokud tráví tolik času s chlapci, je logické, že se chová a mluví jako oni… Představte si sebe, že budete trávit většinu času mezi muži, také pochytíte dříve či později jejich mluvu… Nevím, zda dcerka chodí do školky, ale tam bude i více děvčat, a ona tak bude mít i kamarádky, ve škole také. Tím se vše dostane do klasických kolejí. Zaměřte se na její silné stránky, na to, co jí jde, a v tom ji podpořte a také ji za to chvalte.

Pokud se babičky budou vyptávat, neberte to zle, ony to jistě myslí dobře. Asi bych se jich ale na vašem místě zeptala, zda by měly vnučku méně rády, kdyby byla jiná. Nechte jim prostor přemýšlet a srovnat si priority, stejně jako jste to udělala vy. Milovat ji budete pořád stejně a v pěti letech cokoliv řešit a zkoumat, je opravdu předčasné. Věřte, že se vyvíjí přesně tak, jak potřebuje, aby byla tou nejlepší verzí sebe sama a měla krásný a šťastný život.

PORADNA: Vadí mi, jak manželka pořád srovnává děti. Pokud si všímáte negativního vlivu, jednejte, nabádá koučka
Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Vadí mi, jak manželka pořád srovnává děti. Pokud si všímáte negativního vlivu, jednejte, nabádá koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.

SuperWoman Katarina Emma Schapiro o sebepoznání: I úspěšní lidé mají své pády a nezdary, ale nenechají se jimi nikdy převálcovat

SuperWoman Katarina Emma Schapiro o sebepoznání: I úspěšní lidé mají své pády a nezdary, ale nenechají se jimi nikdy převálcovat

Další články