
Kdo by nechtěl ze svého dítěte vychovat sebevědomou, úspěšnou osobnost odolnou vůči stresu. Jsou to právě tyto vlastnosti, které budou pro jeho dospělý život klíčové. Je lepší chválit a motivovat, nebo nechat dítě, ať si každý neúspěch odžije?
Někdy máme pocit, že musíme dětem umést cestičku, aby se jim životem kráčelo lehce. Ale i nejlépe míněné úsilí se může minout účinkem a z dítěte vyroste egocentrický vztekloun, který má pocit, že se svět musí točit podle něj. Co je tedy správné? Držet zkrátka a autoritativně, nebo obalit bavlnkou a dítěti vše povolit? Univerzální návod na výchovu bohužel neexistuje. Můžeme si jen označit principy a podle nich se zkusit orientovat.

Do kdy uspávat dítě: Na věku nezáleží, vyprávění před spaním mají rádi i dospělí, říká odbornice
Respektujte se
Dítě by nemělo být vůči vám v podřízené pozici, ale také by se neměl svět točit kolem něho. Pamatujte si, že důležité je dítě i vy. Každý z vás máte svá práva i nárok na svůj osobní prostor. Není potřeba sebeobětování, například vzdát se všech svých koníčků, abyste měli čas výhradně pro dítě.
Stejně tak dopřejte potomkovi jeho vlastní prostor pro sebevyjádření. Nekomunikujte s ním z pozice síly, ale ani mu příliš neustupujte, ideální je vzájemná komunikace na stejné úrovni. A to doslova. Všimli jste si například, jak vévodkyně Kate mluví se svými dětmi? Vždy se k nim skloní a sníží na jejich úroveň. Je to přirozené a její rodičovská autorita tím v žádném případě neutrpí.

Sklo, nebezpečí pro děti: Před poraněním střepy pomohou třeba i samolepky
O všem komunikujte
Dítě není malý dospělý, aby s vámi řešilo existenční otázky, na druhou stranu si zaslouží, aby mělo v rodině své místo a cítilo, že se s ním počítá. Jde o to najít správný způsob komunikace, protože mluvit můžete i s velmi malými dětmi. Srozumitelně formulovat svoje požadavky, komunikovat otevřeně a nemanipulovat. Naopak ale také poslouchat a vnímat, co říká dítě.
Stačí osvojit si několik základních principů komunikace a podle nich postupovat. Ty hlavní jsou: dohoda, žádné moralizování, poraď, ale nevnucuj, pochop pocity, popisuj a konej, podstatný je výstup.

Z maminky babičkou: Vnoučata už nemusíte vychovávat, neopakujte chyby vaší matky
Přirozená autorita
Zákazy a tresty nefungují, protože jsou postavené na principu strachu. Místo toho vymezte vnitřní hranice, jež respektují potřeby konkrétního rodiče a konkrétního dítěte. Jsou jasně definované a tudíž pro dítě srozumitelné. Jsou pro něj jistota, pevný bod, o který se může opřít. Kruh, v rámci něhož věci fungují. Příkladem jsou například rituály – například každý večer v sedm hodin večeře, pohádka a o půl osmé v posteli. Teprve potom se rodič stává přirozenou autoritou, které dítě naslouchá, protože samo chce, ne proto, že musí.

Proč se dítě vzteká, když po něm něco chcete? Podle psychoterapeutky na vás nemá čas
Zrcadlení
Dítě se učí opakováním a to nejenom toho, co mu říkáte, ale i toho, co děláte, jak se chováte a jak řešíte situace. Tím také vznikají rodinné modely a odlišnosti. Proto je důležité žít život, jaký si pro svoje dítě přejete, ale neuplatňovat na něm své nesplněné ambice. Ukazujete mu, jak se má chovat k vám, samo k sobě, ke druhým lidem i ke světu.
Nebojte se změnit přístup, když věci nefungují, a nemávnout nad současnými problémy rukou s tím, že „je to normální a jednou z toho vyroste“.