Zakomplexovat dítě jde docela snadno. Stačí, když ho rodič podceňuje

Pokud jsou emoce dítěte natolik silné, že vyvolaly pláč, rodič zlehčováním vyjadřuje nepřijetí emocí dítěte. Dítě tak do budoucna ztrácí možnost přijmout a zpracovat vlastní emoce, snižuje se důvěra v sebe sama.
Zdroj: Unsplash.com
muž, žena, dítěRodiče by měli k dětem hovořit vždy pozitivně. Jejich slova by neměla děti soudit nebo kritizovat. Děti nerozumí ani zlehčování.„Proč pláčeš? Vždyť se nic hrozného nestalo?“ Přesně takto by slova rodiče vypadat neměla. Na první otázku dítě nedokáže odpovědět, to v něm vzbuzuje pocity bezmoci a neschopnosti. Druhá otázka je snahou o zlehčení situace. To v dítěti vyvolává zmatek a nejistotu. Pokud jsou emoce dítěte natolik silné, že vyvolaly pláč, rodič zlehčováním vyjadřuje nepřijetí emocí dítěte. Dítě tak do budoucna ztrácí možnost přijmout a zpracovat vlastní emoce, snižuje se důvěra v sebe sama. + 1 fotka+ 2 fotky

Na to si ještě moc malá. Na to si ještě moc malý. Až budeš velký, tak to pochopíš. Jistě, nervový systém dítěte je ve vývinu, právě proto bychom se však měli snažit, aby se skutečně vyvíjel. Dítě možná nechápe uvažování dospělého, vše kolem sebe však vnímá a nasává jako houba. Pocity méněcennosti, nízké sebehodnocení, úzkosti a další psychické potíže dospělých nezřídka odrážejí výchovu, která podceňuje schopnosti dítěte.

Radka Křivánková
Radka Křivánková 17. června 2020

„Ty jsi nešika.“ Zdánlivě banální konstatování dospělého může zanechat v mysli dítěte nesmazatelný otisk. Pokud se negativní hodnocení opakuje, dítě si vytváří negativní obraz o sobě samém. A nese si ho bohužel až do dospělosti.

Co všechno si člověk nese z dětství?

Německý psycholog Rolf Merkle popisuje člověka, který podceňuje své schopnosti, trpí nedostatkem sebedůvěry a strachem pouštět se do nových činností. To vše může být důsledkem nedůvěry, nezájmu, odmítání a podceňování ze strany rodičů v dětství.

Každé dítě potřebuje pochvalu a ocenění. Každé dítě přirozeně pociťuje potřebu předvést se rodičům. Pokud ho však rodiče brzdí, potřeby dítěte zůstávají nenaplněny.

Dítě chce projevovat samostatnost. Není žádoucí, aby za něho vše dělali rodiče v domnění, že to dítě nedokáže. Je-li dítě za samostatnost trestáno, stane se nesamostatné. I v dospělosti pak má problém překonávat překážky života, zvládat vlastní emoce nebo obstát ve srovnání s ostatními. Vinu přitom hledá zásadně u jiných.

Rodiče by měli své děti vychovávat ve slušné lidi.
Mohlo by Vás zajímat:

Jak žít s dětmi šťastněji: Emoce nejsou jen kořením života, ale jeho samotnou podstatou, tvrdí psycholožka

To je věc dospělých

Vzbudit v dětech pocit vlastní nedostatečnosti a neschopnosti mohou rodiče i svým autokratickým přístupem. Děti jsou přirozeně zvídavé, ptají se a žádají vysvětlení. Pokud je rodiče odbývají, podlamují jejich důvěru v sebe sama.

Jedna z klíčových zásad dobrého rodiče dle psychologa Laurence Steinberga je založena právě na vysvětlování. Rodiče by dítěti měli vysvětlovat dění ve světě dospělých, měli by také vysvětlovat svá rozhodnutí.

Vysvětlení typu: „Protože jsem to řekl/a,“ nestačí.

Jak by rodiče měli mluvit ke svým dětem? Podívejte se:

Literatura:

  • Merkle, Rolf: Láska a žárlivost. Praha: Pragma, 2007.
  • Steinberg, Laurence: The Ten Basic Principles of Good Parenting. New York: Simon & Schuster, 2005.

Škola líčení: Vizážistka Diana Vitikačová radí, jak na rychlý denní make-up do školy či do práce

Další články