Eliška (37): Snažím se najít cestu ke své tchyni, i kdybych měla udělat jednu šílenou věc

Už od začátku to mezi mnou a mou tchyní Janou skřípalo. Ne že by mi přímo dělala naschvály, ale její odměřený tón a chladné pohledy mluvily za vše. 

Vždycky měla všechno pod kontrolou a na všechno svůj názor. Můj manžel Tomáš byl její jediný syn, a já, obyčejná ženská, která neumí ani pořádně udělat svíčkovou, jsem pro ni prostě nebyla dost dobrá partie.

Petra (38): S manželem jsem získala skvělý bonus. Tchyni, kterou mi závidí i kamarádky

Chtěla jsem najít cestu k tchyni

Jednoho odpoledne jsem si všimla, že Jana plete svetr. Byla do toho úplně zabraná. A tehdy mě napadla jedna opravdu šílená věc. Co kdybych se naučila plést?

Druhý den jsem vyrazila do galanterie. Koupila jsem si jehlice, klubko křiklavě žluté vlny a knížku pro začátečníky. Když jsem doma zkusila nahodit první oka, připadala jsem si jako úplný idiot. Vlna se mi pletla do prstů, očka padala a místo krásné šály vznikal podivný, nepravidelný uzel.

Přesto jsem to nevzdala. Byla jsem odhodlaná díky pletení najít společnou řeč s tchyní.

Kateřina (29): Tchyně celá léta žila v kulinářské lži. Pravdu jsem jí řekla u nepoživatelné chřestové kaše

Tchyně se zhrozila

Když k nám o víkendu přišla Jana na návštěvu, nenápadně jsem vytáhla svůj „výtvor“.

„Co to proboha je, Eliško?“ zeptala se, když viděla tu žlutou hrůzu. Její hlas zněl pobaveně, ale i trochu posměšně.

„Snažím se naučit plést,“ hlesla jsem a cítila, jak se mi derou slzy do očí. „Ale moc mi to nejde.“

Jana se na mě podívala. Pak se podívala na moje jehlice. A pak si s povzdechem sedla vedle mě na gauč.

„Ukaž mi to,“ řekla a vzala mi jehlice z rukou. „Držíš to moc křečovitě. Musíš uvolnit zápěstí.“

Eva (32): Tchyně se vysmála mým špízům a vytáhla levné klobásy ze supermarketu. Tak jsem ji z našeho grilování vyhodila

Pomoc od tchyně

Začala mi ukazovat základní očka. Byla trpělivá, i když jsem byla nešikovná. A jak mi vysvětlovala techniku, najednou se rozpovídala. Vyprávěla mi, jak se ona sama učila plést od své tchyně. Prý to byla velmi přísná žena, které se nikdy ničím nezavděčila.

„Byla jsem mladá, nezkušená a ona mi dávala najevo, že pro jejího syna nejsem dost dobrá,“ řekla Jana tiše a pohladila žlutou vlnu.

Zarazila jsem se. Přesně takhle jsem se cítila i já.

„A tak jsem se naučila plést, abych s ní našla aspoň něco společného. Seděly jsme spolu u kamen, ona pletla ponožky, já se snažila o šálu... A postupně jsme si k sobě našly cestu.“

Veronika (30): Tchyně se nabídla, že pohlídá syna. Byla to ale past, která mě stála všechno

Nový začátek

Poslouchala jsem ji s otevřenou pusou. Jana, ta zdánlivě dokonalá a neprůstřelná žena, zažívala přesně to samé, co já. Najednou jsem ji neviděla jako přísnou tchyni, ale jako ženu, která si také musela vybojovat své místo v rodině.

Od toho odpoledne se všechno změnilo. Jana mi začala pravidelně pomáhat s pletením. Probíraly jsme vzory, vlny a nakonec i spoustu jiných věcí. Zjistila jsem, že pod tou tvrdou slupkou se skrývá citlivá a vlastně velmi nejistá žena.

Ne, nestaly se z nás nejlepší kamarádky, které by si volaly každý den. Ale napětí zmizelo. Když teď přijde na návštěvu, sedneme si spolu na gauč, vytáhneme jehlice a povídáme si.

Svou první žlutou šálu jsem nakonec dopletla. Je plná chyb a vypadá hrozně. Ale schovala jsem si ji. Je to totiž památka na to, jak jsem konečně našla společnou řeč se svou tchyní.

Jana (28): Tchyně se k nám nastěhovala pod záminkou pomoci s vnoučaty. Ale já jsem ještě ani neotěhotněla

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].