Facebook
Instagram
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } p { line-height: 115%; margin-bottom: 0.25cm; background: transparent } a:link { color: #000080; text-decoration: underline } Jozefína se po hodně bujarém večírku probudila vedle neznámého mladíka. Matně si vybavovala, co se stalo, a styděla se. Jenže pak zjistila, že v jeho okolí řádí nemoc, která je pro ni noční můrou, a zcela ji zahltil strach.
Když jsem se probrala vedle toho kluka, chvíli jsem si nemohla vzpomenout, že se jmenuje Adam. V tu noc jsem zahodila všechny zábrany a bohužel i ochrany. Nejprve jsem se bála těhotenství, ale pak něčeho mnohem horšího. Málem jsem se psychicky sesypala.
Bála jsem se nechtěného těhotenství
Byl to večírek, který probíhal skoro dva dny, u kamarádky ve vile jejích rodičů. Pozvali tam nespočet známých a přišli i jejich přátelé. Probrala jsem se v ložnici až v neděli ráno, dobře mi nebylo a vedle mě ležel nahatý kluk. Mezi bolestně tepajícími spánky jsem si vybavovala útržky z prožitých radovánek.
Měla jsem silnou morální kocovinu, přeci jen jsem spala s cizím klukem a o ochranu se nestaral ani jeden z nás. Strašně jsem se bála nechtěného těhotenství a hned v pondělí běžela do lékárny pro onu pilulku. Ta jen prodloužila můj nepříjemný stav o další dva dny.
S Adamem jsme se rozloučili a už jsem od něj neslyšela ani slovo. Pak jsme ale probíraly s kamarádkami, kdo byl onen víkend vlastně na večírku a řeč došla až na partu, do které patřil Adam. Někdo zaslechl, že jeden jejich kamarád je HIV pozitivní. Hrklo ve mně, ztratila jsem barvu v obličeji a zvedl se mi žaludek. Kamarádkám jsem o svém úletu neřekla.
Ihned jsem se propadla do deprese
Byla jsem v tu ránu přesvědčená, že je Adam také infikovaný a nyní i já. Panikařila jsem, představoval si, jak to musím říct rodičům. Nebylo nic jednoduššího, než si zajít na testy, ale já to několik dní nedokázala udělat. Bála jsem se na to jen pomyslet, natož cokoliv udělat. Ve škole ani v práci jsem nevnímala, byla jsem ponořená do své temnoty.
Pak jsem si o tom promluvila se starším bráchou. Chtěl, abych se ozvala Adamovi, ale to jsem rezolutně odmítla. Brácha mě nicméně uklidnil, že pravděpodobnost nákazy je malá. Vysvětlil mi, že dnes už se dá s HIV žít, medicína postoupila mnohem dál. Vůbec mě ale neuklidnil. Řekl mi, ať si zajdu na testy až za dva měsíce, ať mám jistotu.
Co jsem prožívala, bylo nepopsatelné. Prošla jsem si peklem, nadávala jsem si, smířila se s nemocí i se smrtí a zcela se odřízla od reality. Když jsem pak šla na testy a musela vyplnit dotazník, neskutečně jsem se styděla. Než přišly výsledky, nebyla jsem schopná už ani jíst. Zhubla jsem celkem skoro deset kilo. Máma se o mě strachovala, ale já všechno sváděla na zkoušky ve škole.
Konečně přišly výsledky, všechno mi už bylo jedno
Výsledky jsem si vyzvedla u lékaře, nemohla jsem pořádně ani číst. Když jsem pochopila, že jsem zdravá, začaly mi téct slzy. Ten očistec bych nikomu nepřála. Každý se občas chováme nezodpovědně, ale moje psychika to nezvládla. Pak přišel naprostý nával euforie.
Začala jsem si užívat všech možných maličkostí, chtěla jsem obejmout všechny, koho mám ráda. Byla to nesmírná úleva a já vím, že už nikdy neudělám stejnou chybu. Ty dny hrůzy by mi za to nestály.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
