Karla (38): Pravidelně přispívám na charitu, ale mé partnerce se to nelíbí. Prý podporuju vyžírky

smutná
Zdroj: Freepik

Karla je odmala naučená přispívat na dobročinné účely a na charitu. Její přítelkyně s tím nikdy neměla problém, tedy až donedávna, a teď to mezi nimi vyvolává hádky a neshody.

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 25. 04. 2026 07:00

Odmalička jsem byla vedena k tomu, že se má pomáhat slabším. Solidarita je součástí mojí osobnosti i mého přístupu k životu. Když jsme se o tom s mojí partnerkou začaly hádat, pochybovala jsem o našem vztahu.


Naučili mě to rodiče

Dělám to už spoustu let. Každý měsíc si sednu k počítači nebo k telefonu a procházím různé dobročinné sbírky a charity a vybírám si jednu, na kterou ten měsíc přispěju. Naučila mě to takhle moje máma a ačkoli táta někdy brblal, protože jsme opravdu nikdy neměli peněz nazbyt, nakonec se i on chytil. Když už jsem byla dospělá, stal se z toho jejich rituál a dělali to společně.

Jakmile jsem začala vydělávat, cítila jsem potřebu dělat to samé. Nemohla jsem přispívat velkými částkami, ale posílala jsem stovku nebo sto padesát korun. V době, kdy jsem studovala, to odpovídalo několika pivům v hospodě a že takových večerů se za měsíc sešlo.

A dělám to dodnes, jen ty částky se během let zvyšovaly, a dneska, když je dobrý měsíc, rozešlu takhle i několik tisíc. Moje partnerka o tom věděla. Mluvily jsme o tom a ze začátku na mě za to byla hrdá. Ale v posledních letech se toho hodně změnilo.


Křičí na mě přes celý byt

Partnerka tráví hodně času na sociálních sítích a je to nedávno, co za mnou přišla s šokujícím prohlášením. „Už bys jim peníze posílat neměla. Neziskovky jsou vyžírky společnosti.“ Zůstala jsem na ni zírat, nevěřila vlastním uším, ale nechala jsem to být, protože jsem to brala jako nějakou názorovou fázi..

Ale její přístup se nemění. Pokaždé, když mě vidí na telefonu nebo zahlédne na obrazovce stránku nějaké neziskové organizace, hned vznikne hádka. Je schopná na mě přes celý byt hulákat, že strkám peníze budižkničemům a okrádám tak svou rodinu, tedy ji a naše dva psy.

Jsme spolu už patnáct let a nikdy jsme se takhle kvůli ničemu nehádaly. Vždycky jsme měly v politických i společenských názorech jasno. Ne vždy jsme se shodly, ale naše diskuse probíhaly s respektem a porozuměním našim odlišnostem. Ale tohle je něco zcela jiného a já si nejsem jistá, že to ustojíme.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články