Facebook
Instagram
Katka pozvala nového přítele na víkend k sobě domů. Později se to stalo pravidlem, jenže náklady platila pouze Katka. A když se ozvala, Franta se cítil dotčený.
Franta byl úspěšný a chytrý muž. Byla jsem nadšená, že jsme se seznámili. Nejdříve jsme chodili na rande a asi za měsíc Franta navrhnul, zda bychom spolu nestrávili více času. Domluvili jsme se, že ho pozvu na víkend k sobě.
Pečlivě jsem vše na společný víkend připravila
Vzala jsem si v pátek dovolenou a celý den jsem uklízela a vařila. Potom jsem si dala vanu, oholila se a umyla si vlasy. Natočila jsem si je, namalovala se a vzala si na sebe krásné krajkové prádlo. Cítila jsem se svůdně. Když jsem se rozhlédla po bytě, který se blýskal čistotou, byla jsem dokonale spokojená. To jsem prostě já. Perfekcionistka. Záleží mi na detailech. Mám ráda krásno a ráda se starám.
František dorazil ve smluvený čas, donesl lahev vína a kytku. Potěšil mě. Při pohledu na víno bylo znát, že ho koupil v obyčejném obchoďáku a kytku nechal zabalenou v celofánu. Zřejmě ji koupil spolu s vínem. No, lepší než nic. Zapálila jsem svíčky a naservírovala nám grilovanou zeleninu s nadívanou vepřovou panenkou. Povídali jsme si, popíjeli víno a bylo nám krásně. I konec večera byl úžasný. Franta nádherně líbal a sex s ním byl divoký. Celý víkend jsme v podstatě nevylezli z postele.
Víkendy jsme trávili výhradně u mě doma
Myslela jsem si, že se budeme střídat. Jeden víkend zorganizuji a připravím já a ten další Franta. Chápu, že by u něj nebylo navařeno, ale mohl mě pozvat do restaurace. Postavení na to rozhodně měl a finančně byl zabezpečený mnohonásobně lépe než já. Jenže Franta se na mě usmál a povídá: „Beruško, u tebe je tak nádherně. Cítím se tu jako doma. Co kdybychom se scházeli u tebe?“ V ten moment jsem udělala chybu. S růžovými brýlemi na očích jsem souhlasila. Nevím, zda byl Franta tak rafinovaný, ale optal se mě těsně po orgasmu a já měla asi mozkovou mlhu.
Jenže Franta se ani po půl roce neměl k tomu, aby dovezl něco víc než lahev vína. Vůbec ho nenapadlo, že jeho lahev jsme vypili už v pátek a v sobotu se pila lahev moje. Také jsme celý víkend konzumovali jídlo z lednice, které jsem připravila a hlavně nakoupila já. Nikam jsme nechodili. Franta mě nepozval na večeři, nešli jsme do kina ani do divadla. Chodili jsme jen na procházky a kávu jsme si dávali doma. Začala jsem cítit divnou pachuť z našich společných víkendů. Příliš rychle upadly do stereotypu.
Moje nespokojenost rostla a já se styděla to řešit
Ani o Vánocích, které jsme strávili opět u mě, jsem nedostala nic hodnotného. Odhadem jsem dala Františkovi dárky ve vyšší hodnotě než on mně. Nikdy mě takové myšlenky nenapadaly a připadala jsem si jako špatný člověk. Jenže problém jsem vnímala. Cítila jsem, že je na čase si promluvit. Už dál nejsem ochotná vše platit. Celý rok trávíme u mě. Nepočítala jsem náklady, které jsem investovala do nakoupeného jídla, vína a spotřebované energie.
Odpoledne si František přál kávu. Sedla jsem si k němu a povídám: „Františku, je mi to nepříjemné, ale musím to téma otevřít. Už rok trávíme víkendy u mě a já vše platím. Ty to nevnímáš?“ Franta se na mě díval, mlčel a pak tichým hlasem pronesl: „Nikdy mě nikdo, Káťo, takto neurazil. Jsem tu na návštěvě. Pozvala jsi mě. Kdybych pozval na návštěvu já tebe, nikdy by mě ani nenapadlo po tobě něco chtít.“ S omluvou odešel domů. Prý to musí vstřebat. Sedím na gauči a nevím, co si o tom myslet. Už nechci být hloupá a živit bohatého muže.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
