
Byl únor 1949 a policie ze Západního Sussexu se chystala na razii ve skladu na Leopold Road, který vlastnil jistý John George Haigh. To, co strážníci uvnitř našli, jim vyrazilo dech. Několik stopadesátilitrových sudů, bezpočet nádob s koncentrovanou kyselinou sírovou a na dvoře téměř 13 kilo rozpuštěného lidského tuku, část nohy, žlučové kameny a zuby.
Vyšetřovatelům bylo ihned jasné, jaká zvěrstva se tam odehrála. Haigh své oběti rozpouštěl v kyselině, aby tak co nejvíce zakryl své zločiny. Během vyšetřování se však ukázalo, že kdyby nebylo jednoho malého přešlapu, řádil by nejspíš dál.
Zrození kyselinového vraha Johna Haigha
John se narodil do bohaté a značně konzervativní yorkshirské rodiny. Vyrůstal na koncertech klasické hudby a na studiích získal hned několik stipendií. Vše se ale změnilo poté, co byl v pětadvaceti letech, jen pár měsíců po svatbě, zatčen za podvod. Manželka ho opustila, jejich dceru dala k adopci a ruce pryč od něj dali i jeho rodiče.
Na svobodu se John dostal po dvou letech. Přestěhoval se do Londýna, kde začal pracovat jako šofér pro zámožného majitele sítě hracích automatů Williama McSwana. Moc se ale nezměnil. I nadále pokračoval v okrádání nic netušících osob. Jak? Třeba tím, že se vydával za advokáta jménem William Adamson a nabízel podvodné akcie z pozůstalostí svých zesnulých klientů. Ceny byly nižší než na oficiálním trhu. V roce 1939, kdy si jeden z jeho klientů všiml drobné nesrovnalosti v Johnově výkazech, tak znovu putoval za mříže. V cele pak došel k „prozření“. Podvodů nezanechal, ale do budoucna se rozhodl jejich oběti zabíjet, aby nic nevyzradily.
Pečlivá příprava Johna Haigha na vraždu
Čas strávený za mřížemi věnoval John pečlivé přípravě. Začal studovat francouzského vraha Georgese-Alexandra Sarreta, jehož typickým stylem bylo rozpouštění obětí v kyselině. Haigh ale zašel mnohem dál. Vymyslel vlastní metody, které nejprve zkoušel na myších. Ta se rozpustila za třicet minut. Na základě toho si John vypočítal, kolik kyseliny a času bude potřebovat na dospělého člověka.
V roce 1943 nastoupil do účetního oddělení jedné strojírenské firmy. V hospodě pak potkal starého přítele Williama McSwana. Slovo dalo slovo a McSwan mu prozradil, že vybírá nájemné od lidí, kteří bydlí v nemovitostech jeho rodičů. Přestože Johnovi ve firmě dobře platili, viděl, že tady by mohl vydělat víc a s mnohem menším úsilím.
O několik měsíců později tak McSwana vylákal do opuštěného sklepa, kde ho udeřil do hlavy, jeho tělo strčil do sudu s kyselinou a nechal ji pracovat. Po dvou dnech z jeho přítele zbylo jen asi 45 litrů kalu, který John vylil do šachty. Poté kontaktoval McSwanovu rodinu, že přebírá Williamovy povinnosti. McSwan ho tím prý pověřil, než se dal na útěk. John si vymyslel, že se chtěl vyhnout povolávacímu rozkazu. Jenomže když po druhé světové válce odvody skončily a syn McSwanových se stále nevrátil domů, pojali rodiče podezření. John tak musel zabít i je.
S penězi v kapse se odstěhoval na hotel, jejž ale musel brzy opustit. Kvůli hazardu se ocitl na mizině. Nastal čas si najít novou bohatou oběť, ze které by mohl vylákat peníze.
Hrůzný nález ve skladu Johna Haigha
Poté, co Haigh předstíral zájem o koupi domu, zavraždil jejich majitele, Dr. Archibalda Hendersona a jeho manželku Rose, jež následně zlikvidoval ve skladu v Gloucesteru, kde „rozpustil“ i rodinu McSwanových. Poloha skladu se zdála ideální. Nacházel se na odlehlém místě a měl šachtu, kudy se dalo snadno zbavit kalu. Po pěti vraždách si ale John pronajal větší sklad na Leopold Road. Zde zabil a vhodil do kyseliny svou poslední oběť.
Olive Durand-Deacon byla bohatá vdova, která žila ve stejném hotelu jako vrah. Sama sebe považovala za vynálezkyni, a tak se rozhodla nabídnout Haighovi, který se vydával za inženýra, svůj nápad na výrobu umělých nehtů. Haigh toho využil a vlákal ji do skladu. Právě její ostatky objevili policisté za budovou. Nový sklad totiž postrádal podlahový odtok i šachtu, kal tedy nebylo možné vylít do kanalizace, a tak ho John vychrstl na hromadu suti, kde ho kriminalisté snadno objevili.
Haigh byl poté zatčen a obviněn z vraždy. Obhajoval se tím, že pil krev svých obětí, z čehož zešílel. To ale nebylo potvrzeno. Trest smrti dostal během několika minut. Popraven byl 10. srpna 1949.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: John Haigh
Allthatsinteresting.com: The Story Of John George Haigh, The Acid Bath Murderer, Is Just As Gruesome As His Nickname Suggest