Lucie (32): Místo kočárku a pokojíčku si manžel pořídil motorku. Naše úspory jsou pryč a důvěra je zlomená

Vždycky jsem si myslela, že s Jakubem tvoříme skvělý tým. Když jsme se dozvěděli, že jsem těhotná, naše radost byla obrovská. Jako překladatelka na volné noze pracující z domova jsem měla flexibilní pracovní dobu, a tak jsem si přibírala další zakázky, abychom našetřili co nejvíce na výbavičku a rekonstrukci dětského pokoje. Jakub pracoval v jedné pražské korporaci a vydělával slušně, ale shodli jsme se, že musíme být s výdaji opatrní.

Všechno se začalo kazit, když Jakub získal povýšení a přešel do nového oddělení. Jeho noví kolegové byli většinou svobodní nebo rozvedení muži, kteří žili ze dne na den a utráceli za drahé hračky. Jakub domů stále častěji nosil historky o tom, jakým autem přijel Tomáš z IT nebo kdo odletěl na spontánní víkend do Milána. Když jednou u večeře nadhodil, že bychom si také měli začít trochu užívat, připomněla jsem mu, že budeme mít dítě a naše priority se změnily. Jakub sice jen povzdechl, ale v jeho očích jsem viděla nespokojenost. Začal se mi odcizovat a večery trávil s mobilem v ruce.

Jana (29): Od babičky jsem dostala životní úspory. Kvůli jejímu daru jsem ale přišla o zbytek rodiny

V očích mu plála radost, ve mně se všechno sevřelo

Jednoho sobotního odpoledne, když jsem si po dokončení dlouhého překladu chtěla odpočinout, jsem uslyšela otevírání garáže. Šla jsem Jakuba přivítat, ale pohled, který se mi naskytl, mi vyrazil dech. Uprostřed garáže stála obrovská, nablýskaná černá motorka značky Yamaha, která ještě voněla novotou. Jakub u ní stál a hladil ji s takovou láskou, jakou jsem u něj dlouho neviděla. Když mě spatřil, nejistě vykřikl: „Překvapení! Podívej, jaké cizokrajné dělo jsem pořídil.“ S koktáním se mi vzápětí přiznal, že na ni vybral část našich úspor a zbytek si vzal na splátky.

Otřesená jsem běžela k počítači a přihlásila se do internetového bankovnictví. Pohled na zůstatek mě zdrtil. Téměř sto padesát tisíc korun, které jsem s takovou námahou našetřila z mimořádných překladů na kočárek a nový pokojíček, bylo pryč. Když Jakub vešel do pokoje, s pláčem jsem na něj křičela, jak mohl utratit naše úspory za takovou hračku, když budeme mít dítě. Jakub se chabě hájil, že peníze ještě vydělá zpět a motorku může v nejhorším prodat. Bylo mi však jasné, že se chtěl jen vytáhnout před svými kolegy z práce.

Kryštof (32): Dal jsem na rady tchána a koupil auto od jeho známého. Kvůli skrytým vadám jsme přišli o všechny úspory na dovolenou

Důvěra se buduje těžko, ztratit se dá hned

Následující dny u nás panovalo hrobové ticho. Já spala v ložnici, Jakub se přestěhoval na gauč. Kvůli jeho útratě jsem musela zapomenout na vysněný kočárek a koupit levnější z druhé ruky, pokojíček jsme pak vymalovali svépomocí tou nejlevnější barvou. Jakubův počáteční entuziasmus navíc rychle vyprchal, zvlášť když přišly první splátky a přesčasy v práci ho začaly vyčerpávat. Když se nakonec rozhodl motorku prodat, zjistil, že hned po odjezdu z prodejny ztratila na hodnotě natolik, že by utržená částka nepokryla ani jeho zbývající dluh.

Dnes, když se dívám na naše dítě spící v levné postýlce, cítím obrovskou lásku, ale také hluboký smutek. Jakub se sice dnes snaží, přebaluje, koupe a v noci k malému obětavě vstává, ale trhlina v naší důvěře už zůstala. A já upřímně nevím, zda se nám ji někdy vůbec podaří zacelit.

Eva (60): Příliš pozdě jsem zjistila, že mateřská láska nesmí být slepá. Přišla jsem o úspory i o syna

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].