Markéta (46): Dcera udělala scénu, protože jí nechceme zaplatit drahou party. Peníze si prý máme půjčit

nechápající
Zdroj: Freepik

Markéta se těšila na oslavu dceřiných šestnáctých narozenin, ale Natálčin požadavek na drahou a okázalou party převrátil rodinnou pohodu naruby. Dcera trvá na tom, že rodiče mají investovat do velké oslavy, aby se mohla předvést před kamarády.

Jana Jánská
Jana Jánská 16. 09. 2024 19:00

Puberta naší dcery nám už přidělala hodně vrásek na čele. Řešili jsme špatný prospěch, chození za školu nebo kouření a popíjení. O drzých připomínkách ani nemluvím. Ty jsou na denním pořádku a už se nad nimi ani nerozčiluju. Vím, že to musíme přežít.

Chtěla se hlavně předvést

S nástupem na střední školu se zas Natálčino chování změnilo. Za každou cenu si přeje udělat co nejlepší dojem, a přišla tak s překvapivým nápadem: „Mami, přemýšlela jsem o svých narozkách. Chci něco opravdu velkého. Ne takovou tu trapnou rodinnou večeři, jako obvykle, ale pořádnou party.“

„A co si představuješ pod pojmem pořádná party?” zeptala jsem se ještě klidně. „No, něco jako měla Eliška. Pronajali si sál, měla DJ, jídlo, výzdobu a krásné šaty. Bylo tam aspoň třicet lidí!“ rozsvítily se jí oči, když o tom mluvila.

„Naty, to je moc hezké, ale tohle bude stát hodně peněz, třeba deset tisíc i víc, a my na takovou oslavu prostě nemáme. Eliščini rodiče jsou podnikatelé...,“ upozornila jsem dceru.

Jenže Natálii to nezajímalo. Spustila vlnu řečí a výčitek a já se nestačila divit, co ji to popadlo. Prý by to byl také skvělý způsob, jak se ukázat před novými spolužáky. Nechápala jsem. Přeci dobře věděla, že manžel je teď ve výpovědní lhůtě a ještě nemá nové místo. Proto se raději do žádných velkých výdajů nepouštíme, a tak jsem jí naši situaci ještě raději připomněla.

Dcera nás nazvala nemožnými chudáky

Natálie ale naštvaně založila ruce a vyhrkla na mě: „Vždycky se vymlouváte jenom na peníze. Jakoby nestačilo, že nosím staré hadry a mobil. Jste prostě chudáci! Nechápu, proč si prostě nepůjčíte, jako to dělají ostatní.“

Po jejích slovech jsem byla v naprostém šoku. Vážně jsem si myslela, že jsme ji slušně vychovali. Nikdy jí nic vyloženě nescházelo. Kolikrát jsme se dost uskromnili, aby mohla jet na školu v přírodě, lyžák nebo tábor. Jezdila s námi každý rok k moři. Dopřáli jsme jí i koníčky, které si vybrala. Ale zkrátka jsme neměli na to, aby dostávala každý měsíc hromadu oblečení nebo měla nejnovější model telefonu jako někteří její vrstevníci. A přišlo nám to i naprosto zbytečné. Nikdy bychom si na něco takového nepůjčovali. Bylo mi vážně líto, jaké nevděčnosti a nepochopení jsme se od ní dočkali.

Ale Natálie ještě pokračovala: „Jsem přeci vaše jediná dcera! Proč mi nemůžete dát aspoň jednou něco pořádnýho k narozeninám?“ To už jsem se fakt rozčílila a vynadala jí jako dlouho dne. A připomněla jí, že přeci dostává spoustu hezkých věcí, ale nemůžeme teď utrácet nesmyslné částky za něco, co jí vydrží jeden večer. Navíc jen proto, aby se ukázala před spolužáky. „Tak si to nechte!“ vyhrkla nakonec a utekla do svého pokoje.

Snažila jsem se najít kompromis

Ten večer jsem si po dlouhé době otevřela láhev vína. Přemýšlela jsem o jejích slovech a o tom, jak se situace vyostřila. Věděla jsem, že dospívání je těžké, ale nečekala jsem, že by mohlo přijít něco takového. Druhý den jsem to ještě probírala s manželem a ten se také nestačil divit, jak se jeho dceruška vybarvila. Po několika dnech, kdy s námi nemluvila, ze mě přeci jen největší vztek vyprchal a začala jsem přemýšlet, zda nenajít nějaký kompromis.

Nakonec jsem se dohodla s babičkami, že jí nebudou dávat žádné dárky a přispějí Natálii na oslavu. Ta ale určitě nebude ve velkém stylu, jak si vysnila. Dohodli jsme se, že může pozvat maximálně pět holek, se kterými někam zajde a dají si něco dobrého. Vím, že to možná není moc výchovné, ale nechtěla jsem jí úplně zkazit radost. Naivně doufám, že bude aspoň trochu vděčná a podobné scény se nebudou opakovat.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články