Zpěvačka Magda Malá o smrti sestry: Když na mě jde úzkost, snažím se ji v sobě neživit

Magda přijala pozvání do pořadu Na kafeečkoKde si s Miluškou Bittnerovou povídaly o životě, ale i o smrtí její sestryMagda je milující maminka dvou dcer - Magdalénky a Terezky.Magda s dcerami chvilku po narození Terezky.+ 5 fotek+ 6 fotek
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Magda Malá je úspěšná muzikálová zpěvačka a herečka. Vystupovala ve skupině Allegro Michala Davida, hostovala v programu Heleny Vondráčkové a koncertovala se skupinou Precedens. V pořadu Na kafeečko promluvila o svém soukromém životě i o smrti sestry.

Michaela Šimeček
Michaela Šimeček 30. listopadu 2021

Magda Malá (54) je úspěšná muzikálová zpěvačka a zakladatelka Nadačního fondu Magdy Malé, který pomáhá maminkám s dětmi v tísni. Má dvě krásné dcery Magdalenku a Terezku a vůbec nechápe, jak bez nich mohla žít. V novém klipu s názvem Rány, který režíroval známý hudebník Václav Noid Bárta, se vyrovnává se smrtí svojí sestry.

Magda Malá přijala pozvání herečky Miluše Bittnerové do pořadu Na kafeečko, kde se rozpovídala nejen o svém životě, ale i o tom, jak se vyrovnává se smrtí sestry.

Tarra White, herečka z lechtivých filmů: V posteli se automaticky stavím do různých pozic, je to pracovní postižení
Mohlo by Vás zajímat:

Tarra White, herečka z lechtivých filmů: V posteli se automaticky stavím do různých pozic, je to pracovní postižení

Bittnerová: Tvoje cesta ke zpěvu byla vlastně naprosto přímá, že jo? Ty jsi už ve dvou letech věděla, kam míříš. Mám pravdu?
Malá: Naprosto, naprosto.

Všichni museli poslouchat Magdičku…
Museli, museli. Možná trošku i chtěli, ale…

Chtěli, viď? No to si myslím, že jo.
Ne, trošku chtěli, ale…

Ty jsi to potom zažila s dcerou, která taky zpívala ve třech letech. Říkala jsi v jednom rozhovoru, že u vás se neříká nezlob, ale už nezpívej. Je to tak?
No…

Já vím, že jsi se nechtěla moc vracet do dětství a k začátkům zpívání. Nicméně mi přijde naprosto neuvěřitelný příběh, jak jsi se dostala ke zpívání s Michalem Davidem.
Začínala jsem tenkrát s Bohoušem Josefem. Natočila jsem kazetu se skupinou TERNO a tuto kazetu jsem dala mému kamarádovi. Nebudu říkat, jak se jmenoval, protože si nemůžu vzpomenout.

Řídil autobus…
On mi říkal, že je řidič Michala Davida. Vyžádal si ji sám. Řekla jsem mu: Tak mu to dej. Ten teda bude zvědavý na nějakou Magdu… A zvědavý byl. Michal mi zavolal a já jsem přijela. Byl tam ještě s kapelníkem Honzou Prokopem. Přijela jsem k němu do studia a hned ten den jsem zpívala krásnou písničku Takovýho chci tě mít. Zkoušela jsem si to tam a on řekl: Já tě beru. A hned jsem začala zpívat. No a pak, když jsem byla u Michala Davida, udělali jsme si společně s Ivetkou Bartošovou i s Ivankou zkoušky na státní konzervatoř. Dostali jsme se tam, ale jenom já jsem ji dostudovala.

Jasně. Oni zlobili.
Zlobili.

Nechodili do školy.
Ne, Michal David fakt ne. Ten by i chtěl, ale měl hodně práce.

Počkej, ale Michal David je starší než ty, ne?
To bylo dálkové studium.

Jo takhle.
Teď jsem se s někým bavila a oni zmínili jméno Pavel Větrovec, což byl kapelník Karla Gotta. A já říkám: To byl můj spolužák. A oni namítali: Nějaký starší, ne? Já na to: No, to bylo dálkové. A taky mu říkali: Mistře! To bylo hezké, Mistře…

Michaela Duffková o závislosti na alkoholu: Můj problém byl, že jsem nevěděla, kdy mám dost
Mohlo by Vás zajímat:

Michaela Duffková o závislosti na alkoholu: Můj problém byl, že jsem nevěděla, kdy mám dost

Mnozí z vás tu teorii znají, ale možná to někdo uslyší poprvé. Ty si povídáš s vesmírem a když ho poprosíš, tak se ti něco splní… Je to tak?
Takhle to zní hrozně jednoduše, ale když se tomu člověk začne věnovat, tak zjistí, že ono to funguje. A není to jen tak. Mně by se líbilo, kdyby to lidé pochopili, protože by se ušetřila spousta trápení a spoustu věcí by si přivolali. A ne tím, že sedí doma na gauči a řeknou: Zítra budu mít auto. To ne. Já si řeknu: Mám krásnou práci a do třeba do týdne nebo v nejkratší době budu mít krásný telefon. A dostanu nabídku na super koncert.

No.
A za dost peněz a už podepisuju smlouvu. Je to tak, ono se to fakt stane. Najednou přijde ten telefon a stane se to. Možná mi všichni dáte za pravdu. Neříkej mi, že když na někoho myslíš, že ti třeba nezavolá. Nebo ti napíše SMSku.

Jo, jo. Občas se mi to stává…
A to je ono.

A to je ono?
To je ta telepatie. Strašně dlouho jsem na Youtube poslouchal všechno o vesmíru o andělech. Člověk to musí trošku pochopit. Jsou to takové části puzzle, které si skládáš a řekneš: Ty jo, ono to vlastně vyšlo. Vlastně to tak je… Tenkrát jsem koukala na film Tajemství. Lidé v něm tvrdili, že nefunguje, když něco řeknou a že se to hned má stát. Taky jsem si myslela, že mají pravdu a nefunguje to. Jenomže pak jsem postupem času zjistila, že když si něco přeješ, kolikrát se ti to nesplní. Splní se ti ale něco podobného, protože vesmír ví, proč se to nemá splnit.

Ale tak, jak je to tam řečeno, že ty si něco přeješ a najednou… Ty tomu věříš, dokončíš větu a pak řekneš: No a stejně to nevyjde. A v tom Tajemství je, že tráva najednou přestane růst. Musíš tomu opravdu věřit, musíš to fakt cítit. A mně se to fakt asi z 90 % stává.

A je to tak, že jsi k tomuhle došla, nebo to máš celý život?
Ne. Viděla jsem ten film, ale moc jsem tomu nerozuměla. A pak jsem se setkala s mou velkou kamarádkou, se kterou kamarádím dodnes. Je to už delší doba a ona mě navedla na cestu, jak si správně přát. Byla jsem taková skeptická. Teď si asi spousta lidí si říká: Ta Magda je trochu švihlá a blázen. No ať si myslí, co chtěj… Každopádně, než jsem to zkusila, myslela jsem si to o kamarádce taky. Ona řekla: Pusť to! Úplně to vypusť. Napiš si to. Udělej nějaké rituály.

Tak jsem to vypustila a ono se to do 14 dnů stalo. A já říkám: Jak je to možné? A ona na to: Protože na to netlačíš. Ty si to přeješ, podvědomě sis to přála, netlačíš na to. Mně se to fakt stalo. Tak jsem řekla: To není možné. A začala jsem po tom jít. Začala jsem si to studovat. Ono se to těžko říká ve tvém pořadu během pěti minut, když mně to trvalo několik let. Ale chtěla bych poradit, aby lidi hodně mysleli… ne pozitivně. To je dneska téměř už hrozné slovo.

To je nebezpečné slovo být pozitivní.
Je, takže jak to mám nahradit? Aby mysleli… Tak mi poraď.

Kladně.
Jo, třeba kladně, ať myslí kladně. A ať, když si něco přejí, ať si to přejí a věří tomu. Ta důvěra, ta víra…

Magdi, pojďme být konkrétní, jo? Třeba se na nás kouká čtenářka Lifee.cz, která potřebuje zdravíčko. Jak to má udělat? Má si to někam napsat a spálit to? Nebo co se k tomu dělá?
To je v knížce Jak si správně přát, kterou jsem četla a ty asi taky, ne?

No, právě, že úplně ne…
Ne?

Dostala jsem ji a měla jsem ji na záchodě a občas do ní nahlédla…
Takovou tu malou modrou?

Ano. A protože jsem ji nečetla soustředěně, tak nic nevím.
Ono je to různé. Všechno se nevyřeší tak nějak čáry, máry, fuk. To nejsou žádné čáry. To je prostě to kladné myšlení. Já si třeba přeju tak, že si to napíšu na malinký papír a říkám si to nahlas. Pak ten papír zapálím. A jdu na balkón. Nejdřív si balkón třikrát otevřu, aby to proudilo ven, a řeknu si to třikrát nahlas. Mám hrozně hezký pocit, zapálím papír a pak dám popel ven. Když se to rozfouká, mám pocit, že to je aktivní, a strašně tomu věřím. Každý to má jinak, někdo to prostě odhodí. Každý si to dělá, jak chce. Ale mně to tak funguje. Takhle mi to bylo řečeno, tak jsem se to naučila a funguje mi to.

Emotivní rozhovor s maminkou postiženého Adámka: Došlo k fatálnímu selhání lékařů, nikdo mu nedokázal pomoct
Mohlo by Vás zajímat:

Emotivní rozhovor s maminkou postiženého Adámka: Došlo k fatálnímu selhání lékařů, nikdo mu nedokázal pomoct

V tom, co říkáš, je obrovská moudrost. Jenom přemýšlím, že si musela ujít strašně dlouhou cestu, protože ve své 13. komnatě jsi mluvila o tom, že tě po smrti sestry přepadla úzkost a nemohla si vejít do výtahu…
Dodnes.

Dodnes, to máš?
Velkou klaustrofobii.

Jo? A to všechno se stalo po tomhle tom obrovském smutku?
To se stalo, když umírala. Dřív jsem létala, jezdila jsem autobusem, metrem a tak dále. A najednou, jak ona umírala, tak jsem šla do výtahu a tam se mi udělalo špatně. A já říkám: Co to je? Protože to neznám, nikdy jsem to… Tak jsem šla pryč. A pak jsem zjistila, že nemůžu ani do metra. Najednou jsem přestávala dýchat. Tak jsem řekla: Kašlu na to, půjdu do auta. V autě se mi to neděje, jen občas na dálnicích, když byly zácpy. Takový ten pocit, že nemůžeš ven…

Jo, jo, jo.
Tak to mám dodnes, ale teď je to už lepší. Pomohlo mi, že rychle odvracím pozornost. Tím se léčím. Myslím dost pozitivně a odvracím pozornost. To znamená, že když na mě jde úzkost, tak se snažím ji neživit… Tenkrát se mi ve Vyvolených strašně líbila Tereza, která řekla krásnou věc. Pamatuješ si to? Jak na sebe házeli špínu.

No, no, no.
A ona říkala: Neživ to v sobě. Stalo se to, neživ to! A to mám v sobě dodnes, strašně mi to pomohlo. Snažím se to neživit, takže když na mě jde nějaká úzkost, rychle odvracím téma. A rychle koukám na něco jiného, kouknu na přítomný okamžik a vyruším to. A ono se to jakoby rozplyne a myslím zas na krásné věci.

Vy jste byly holčičí gang, jak je to teda s chlapy? Do takového holčičího gangu se strašně špatně přijímá chlap. Předtím byl můj pohled na chlapy úplně jiný, než třeba teďka s Betynkou. Najednou že se to dost ztížilo. Protože to není o tom, že je to chlap, který má rád tebe, ale zároveň to musí být chlap, který miluje i tvoje dcery. Je to tak?
Hm.

No tak, jak to máte?
Nevím, jestli o tom vůbec chci mluvit. Ale dobře, že se ptáš. Ptáš se přirozeně, že jo? Ono je to o tom, že vždycky, když jsem měla partnera, tak to nějakým způsobem skončilo, když jsem o něm mluvila. Nevím, jestli to mám nechat v anonymitě, ale myslím, že ne. Že mám partnera, se kterým jsem, má mě rád, má rád moje děti a já ho miluju. Ale jak to bude nebo nebude, to člověk vlastně nikdy neví, protože nikoho nevlastníme. I když si ho vezmeš, tak to neznamená, že s tebou zůstane. Takže… partner je a já jsem za to ráda.

Jo. Tak ty jsi nikdy nebyla vdaná?
Nikdy jsem nebyla vdaná, vždycky jsem totiž říkala takovou blbost, protože jsem to někde slyšela: Je lepší býti milenkou, než podváděnou manželkou. Proto se nechci vdávat. Přiznávám se.

No tak v určitém věku…
Přiznávám. V určitém věku asi jo. Ale je pochopila jsem, že je to vlastně strašná blbost, protože být milenkou… Nemůžeš být milenkou, když někdo je ženatý. Takže mít raději partnera, aby neměl někoho… Už je mi tolik, kolik mi je a řekla jsem si, že by mi ani nevadilo, kdybych se vdávala… Najednou jsem změnila názor. Dost jsem změnila názor a nevím, jestli je to věkem nebo čím, že jsem takhle změnila názor.

Andrea Pomeje v pořadu Na kafeečko
Mohlo by Vás zajímat:

Andrea Pomeje otevřeně o zesnulém Jiřím: Rakovinu jsem mu nejdřív nevěřila, byl trochu manipulátor

Celou zpověď Magdy Malé najdete v úvodním videu. Co všechno prozradila?

  • začátky pěvecké kariéry
  • vlastní vesmírná teorie
  • vyrovnávání se se smrtí sestry
  • partnerský život
  • jak pečuje o své tělo

Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články