Svérázný herec Jiří Sovák strávil v Národním divadle úctyhodných osmnáct let, během kterých zažil nejednu veselou příhodu. Ostatně to potvrdili i jeho kolegové, s nimiž nikdy nezkazil žádnou srandu. Jednou mu ale do smíchu určitě nebylo. Pohled na uťatou hlavu sousedky v popelnici se nenaskytne každý den.
Jiří Sovák (27.12. 1920 až 6.9. 2000) se stal členem činohry Národního divadla 1. srpna 1966 a zůstal tam až do 31. března 1984, kdy se rozhodl odejít do důchodu. Tvrdil, že se nikdy nestalo, že by před představením netrpěl trémou. Zároveň ale dodal, že bez ní a vzrušení není umění ani láska.
Setkání s „železným dědkem“ a osudová štafeta
Složení hereckého souboru v Národním divadle si Jiří Sovák vždy pochvaloval. Toto místo považoval za celoživotní cíl každého herce, který však musí zůstat stát na vlastních nohou, aby mu zůstal patřičný nadhled. Pokud se tam někdo dostal rovnou z konzervatoře, bylo to podle něj hodně špatně. Totéž platilo pro ty, kteří zakrněli u jedné role, kterou hráli pořád dokola.
Sovákovi se poštěstilo vtělit se do mnoha charakterů, mohl se tak profesně rozvíjet, růst. Také byl vděčný za to, že se mohl setkat se svými idoly, mezi které patřil „železný dědek, který dokázal stárnout bez žlučovitosti a závisti“. Pod tímto barvitým popisem se neukrýval nikdo jiný než Jaroslav Marvan. Sovák si ho vážil nejen díky jeho talentu, ale také povaze. Jednou se ho zeptal, že až umře, kdo bude tu legraci dělat dál? Marvan se na něho podíval a pronesl: „Budete se divit, ale vy, Jiříčku!“
Vražda domovnice a nechutné pelmeně v Rusku
Tuto děsivou příhodu prozradila v pořadu Věšák tehdejší sekretářka Národního divadla Helena Trojanová. Ansámbl divadla měl zrovna hrát Naše furianty na Ostravsku. Dopravili se tam letadlem. Sovák samozřejmě chyběl a na telefon nereagoval, a tak ho na poslední chvíli zastoupil František Filipovský, jenž ho v roli Habršperka alternoval. Jiří Sovák se ale po prvním odehraném představení ozval sám s tím, že požaduje tryskáč, aby doletěl co nejrychleji. Důvod absence? Našel prý svou domovnici bez hlavy. Takzvanou šavli chtěl hodit do nejbližší popelnice, když ale zvedl víko, zírala tam na něho její hlava. Nato musel k výslechu, po němž ho pustili na svobodu. Zjistilo se, že to ohavný čin udělal jakýsi holič odnaproti. Nikdo o pravdivosti tohoto příběhu nepochyboval.
Při zájezdu do sovětského Leningradu (dnešního Petrohradu, pozn. red.) došlo k další nechutnosti, jež byla tentokrát spojená s jídlem. Sováka tehdy doprovodil do bufetu, kde se prodávaly pelmeně, jeho kolega Jiří Štěpnička. Dvojici ještě doplnili tři „kovaní komunisté“. Jarmila Krulišová, Václav Švorc a Bedřich Prokoš. Jako první se odporoučela Jarmila. Dala si jen dva kousky pelmeňů a odkráčela s tím, že má žaludek na vodě. Bedřich také pozřel jen sousto a pravil, že je mu nyní jasné, proč Rusko vyhrálo druhou světovou válku. Zůstali jen Švorc a Sovák, který poté pravil: „To je divný, mně to chutná, a to nejsem ve straně.“
Hospodu nechat shořet, psa zachránit
Na cestu do chorvatského Zadaru Jiří Sovák také nikdy nezapomněl. Vždyť o ní mluvil i v pořadu Jiřího Krampola Nikdo není dokonalý. V autobuse seděl vždy za řidičem. Všiml si, že tam má nápis ve slovinštině Kaditi prepovedano, což znamená v překladu Kouření zakázáno. Celou cestu si tak dělal z ostatních srandu, že v autobuse nesmí jít na velkou, neboť je to striktně zakázáno.
V jednu chvíli se však začalo chtít jemu samotnému, a to velmi. Zastavili tak u nějaké restaurace, kde se mu podařilo přes místnost s uhlím dostat na krásný, nový záchod. Nechtěl ho ale užít zadarmo, a tak dal o sobě znát. Na jeho volání přiběhla jakási postarší dáma se psem, který na první pohled vypadal, že by ho zadávil. K jeho velké nelibosti ho vyhnala ven, než stihl cokoli udělat. A tak velkým tryskem vyběhl ven k nejbližšímu zábradlí (pes za ním, zřejmě si myslel, že jdou na lov), a tam se konečně vyprázdnil. Pozoroval ho u toho pes i celé osazenstvo autobusu. Když se vrátil, řekl jen, že pokud by někdo z nich jel přístě okolo té hospody a hořela by, ať zachrání jen toho psa.
Na Jiřího Sováka se můžete podívat ve filmu Kam čert nemůže, dnes v 16:10 na ČT1.
Veselými průpovídkami hýřil Jiří Sovák i ve své roli v legendárním seriálu Chalupáři. Na snímky ze seriálu se můžete podívat v galerii.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jiří Sovák
Kniha Jiří Sovák osobně, Martina Frühaufová, nakladatelství XYZ 2021