Facebook
Instagram
Jiří Sovák získal za svého života spoustu titulů, třeba zasloužilý umělec či Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Jeho snem přitom vůbec nebylo herectví. Pojďme se tak podívat na zajímavosti z jeho dětství a jaké povolání mu učarovalo jako první...
Jiří Sovák (27. 12. 1920 až 6. 9. 2000) byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou Schmitzerovou vydrželo více než čtyřicet let. Většinu svého života strávil v bytě v hlavním městě. Občas si zajel odpočinout na chatu ve Stříbrné Skalici, kde je na zahradě taktéž pohřben. Tvrdil, že byl židovského a pruského původu.
Rozený bavič
Jiří Sovák měl mít prý nápadně kulatou hlavu a silný hlas. On sám se o tom ale moc rád nebavil. Na raná léta nerad vzpomínal. Připadalo mu to, jako by pak pronášel proslov na vlastním pohřbu. Jinými slovy, nostalgie mu nebyla moc po chuti. Naštěstí sem tam nějaký střípek upustil.
A ještě tu byli jiní pamětníci z jeho blízkého okolí, kteří si tyto vzácné informace uchovali v paměti. Díky tomu víme, že jeho tatínek byl řezník, hospodský a pekař v jednom. Také si na chvíli vyzkoušel práci hasiče. Z hospůdky v Kostelci nad Černými lesy se postupem času stal vyhlášený podnik. Později se přesunul do Prahy, kde v Košířích otevřel Schmitzerovu plzeňskou a smíchovskou restauraci U Rudé hvězdy. Tam se do provozu zapojila i maminka coby kuchařka a malý Jiří jako bavič recitátor. Už tehdy v něm vyvolával příjemné pocity potlesk lidí.
A jako budoucí herec a komik měl také živou představivost. Jednou se mu zdálo, že je malý pavouček, jenž z oblohy šplhá dolu, když vtom mu nad zemí dojde vlákno. A tak začne usilovně tlačit, aby vyprodukoval další niť. A věru, že vyrobil, jen maminka pak musela ráno převléknout postel.
Vysněné povolání Jiřího Sováka
Za výčepem se mu stát nechtělo. Poznal, že tato profese má své klady i zápory. Líbily se mu tramvaje, takže si přál stát se jejich řidičem. Celý den jen jezdit a ještě k tomu mít slušivou uniformu, proč ne... Otec si ale přál, aby se stal fotbalistou. Jeden čas to dokonce vypadalo, že bude, když se stal brankářem Hvězdy Košíře.
Tatínek ale nakonec usoudil, že by měl přeci jen pokračovat v rodinné tradici a stát se číšníkem. Poslechl ho, a dokonce začal vydělávat, aby rodině pomohl s financemi. Pracoval jako úředník. Tehdy se také dal k ochotníkům, což otec nesl velmi nelibě. Maminka měla z toho naopak radost. Sama kdysi snila o divadelní kariéře.
Definitivně pověsil obsluhování hostů na hřebík poté, co začal pracovat v luxusním hotelu Hubertus. Slavit tam totiž chodili i režiséři a herci. Také se tam mnohokrát točilo. Třeba snímek Holka nebo kluk s Adinou Mandlovou z roku 1938. Najednou mu došlo, že chce být na druhé straně. Ne obsluhovat, ale být obsluhován. A tak se nadobro dal k divadlu.
Totaleinsatz
Na protest proti okupaci si Jiří změnil příjmení ze Schmitzera na Sováka. Původně chtěl být jen Sova, ale na radu kamaráda přidal "k". Na Pražské konzervatoři vydržel jenom rok. Chtěl hrát divadlo, a tak se musel nějak uživit. Neváhal si tak přivydělat v kamenolomu, prodejem polévkového koření či úředničinou v pojišťovně. Jelikož mu našli vodu na plicích, doporučili mu práci na vzduchu, což takový zaměstnanec pojišťovny, který sepisuje pojistné události, splňuje. Jednou tak dokonce uzavřel pojistky za sedm tisíc, musel se však nejprve skamarádit s obrovskými dogami majitelky jedné menší továrny, kterou zdědila po manželovi. Párek v kapse ale zafungoval.
V roce 1941 dostal předvolání k totálnímu nasazení, německy Totaleinsatz. Poštěstilo se mu. Zůstal v Praze. Poslali ho do Waltrovky, kde pracoval ve skladu. Podmínky k práci byly příšerné. Dvaasedmdesát hodin týdně a neustálé šikanování ze strany Němců. Z lopotné dřiny ho vysvobodilo až angažmá v Divadle Práce.
Na Jiřího Sováka se můžete podívat dnes ve filmu Mladé víno, a to v sobotu 24. srpna 14:30 na FTV Prima.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jiří Sovák
Kniha Jiří Sovák osobně, Martina Frühaufová, nakladatelství XYZ 2021
