Monika (44): Jako učitelka pracuji denně s dětmi. Jeden žák mi přesto utkvěl v paměti víc než ostatní

Učila jsem teprve třetím rokem a onen školní rok jsem se poprvé stala třídní učitelkou prvňáčků. Některé děti byly moc šikovné a hrdě mi hlásily, že už dávno umí číst a psát, a některé vyplašeně koukaly ještě v listopadu a bály se promluvit nahlas. „Jasně, každý jsme jiný, musíš být trpělivá i s těmi pomalejšími,“ uklidňovala jsem se často.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (36): Můj učitel na střední byl známý chlípník. Šokovalo mě, že se k holkám chová stejně i dnes

Ke mně do třídy chodil i žák s Aspergerovým syndromem

Přesto jeden chlapeček mezi dětmi vynikal. Do třídy nechodil sám, doprovázela ho paní asistentka. Tomášek se narodil s Aspergerovým syndromem, a tak potřeboval s některými věcmi pomoci, zejména v komunikaci se mnou a se spolužáky. Neměla jsem ještě žádné zkušenosti, tak jsem hodně věcí nechávala na jeho asistentce Andree.

Každý den s Tomáškem i jeho spolužáky nám přinášel úsměvné i trochu náročnější situace. Školní rok však utekl celkem rychle a my s Andreou, se kterou jsme po roce vytvořily zkušený tým, naplánovaly na červen školní výlet. Chtěly jsme s dětmi vyrazit na návštěvu nedaleké farmy a pak si udělat piknik v blízkém lesíku.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (26): Táta mi připravil pořádný šok. Nabrknul si učitelku, se kterou jsem byla na kordy

Výlet do farmaparku se vydařil

Rodiče všech dětí včetně Tomáška nám potvrdili účast a my se už moc těšily. Návštěva farmaparku se povedla. Počasí nám ten den přálo a my si libovaly, jak jsme to celé krásně naplánovaly. Po vydařeném dopoledni jsme se pěšky přesunuli do lesa, kde jsme si na piknikovém místě vybalili obědy a pustili se do jídla.

Děti se po snězení zásob rozutekly do lesa, jen jsme je musely upozornit, ať nechodí moc daleko. Krásně jsme se vyhřívaly na sluníčku, když jsem se rozhlédla kolem a vyhrkla: „Andreo, kde je Tomášek?“ Andrea už byla po společném roce na chování svého svěřence zvyklá, takže se nenechala znervóznit. „Neboj, Eriko, já po něm kouknu, nemůže být daleko,“ uklidňovala mě a vydala se na obhlídku lesa.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (36): Synovi diagnostikovali autismus. Manžel to nezvládl a zbaběle nás opustil

Ztraceného žáka jsme našli koukat do díry u stromu

Chvíli jsem ještě vydržela sedět a přepočítala ostatní děti, ale nedalo mi to a začala jsem hledat s Andreou. „Tome! Tomášku!“ ozývalo se lesem nejen z našich úst, ale i z těch dětských, které se k nám po chvíli přidaly. Hledání asi netrvalo příliš dlouho, ale mně připadalo jako věčnost. Naštěstí jedno z dětí za chvíli Tomáška zahlédlo, jak sedí pod velkým stromem a svítí baterkou do díry před ním.

„Tome, co tady děláš?“ zatřásla mu Andrea ramenem. Nepřítomně se na ni podíval, ale dokázal odpovědět: „Hledám lesní strašidlo.“ „Jaké strašidlo, prosím tě?“ nechápaly jsem zpočátku, ale pak jsem se rozesmála. Vzpomněla jsem si totiž, že o lesním strašidýlku jsem dětem četla pohádku někdy po Vánocích a že tam stálo, že se často schovává v hlubokých dírách uprostřed lesa. Neuvěřitelné, že si to Tomášek pamatoval!

Z výletu jsem se tedy vrátili všichni zdraví a spokojení, ale ve mně tato historka zůstala celé prázdniny. Tomášek byl a pro mě navždy zůstane „jiným“ žákem, který mi pomáhá stát se lepší a tolerantnější učitelkou i člověkem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (38): Zažil jsem úlet na jednu noc. Tu ženu jsem pak potkal na třídní schůzce, je to učitelka mého syna

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.