Oldřich (32): V lese jsem na přítelkyni setřásl sníh ze starého dubu. Odhalil jsem tím něco děsivého

Strašidelné příběhy ze života: V lese jsem na přítelkyni setřásl sníh ze starého dubu. Odhalil jsem tím něco děsivého
Zdroj: Freepik

Oldřich má za sebou zážitek, na který by nejraději zapomněl. Byl se s přítelkyní Adélou projít zasněženým lesem, koulovali se a dováděli jako malé děti. Pak na Adélu setřásl sníh ze starého dubu...

Jana Jánská
Jana Jánská 04. 12. 2023 19:00

To, co jsem tehdy spatřil, mi dodnes nedá spát. Vůbec nechápu, jak něco takového může existovat. A kdyby tam se mnou nebyla Adéla (34), která to viděla taky, myslel bych si, že jsem se pomátl.

Začal padat sníh

S Adélou chodím čtyři roky a už půl roku spolu i bydlíme. Máme jen menší podnájem, ale hledali jsme něco s balkonem. A aby to moc nestálo. To se nám splnilo.

Jednoho večera mě Adéla volala, abych na sebe hodil bundu a šel za ní na balkon. Ona tam už stála a koukala se, jak poletuje sníh. Byla hezká noc a společně jsme pozorovali, jak se vločky tiše snáší k zemi. Bylo to něco úžasného. Hned jsme se domluvili, že se druhý den vybereme na výlet do lesa.

Ráno jsem měl poměrně divoké probuzení. Zdálo se mi něco hezkého, když mě ze snu vytrhlo něco studeného. Adéla totiž nabrala na balkoně sníh, uplácala kouli a hladila mě s ní po tváři. Když jsem se probral, viděl jsem, že se směje. Nedaroval jsem jí to a stáhl ji pod peřinu...

Ten strom nás pořádně vyděsil

Protože byla neděle, zůstali jsme v posteli celé dopoledne. Pak jsem ohřál oběd a když jsme se najedli, vyrazili jsme na procházku. Asi deset minut jízdy autobusem od našeho sídliště začíná les. Nechodí do něj moc lidí, obvykle tam bývá ticho a klid.

Procházeli jsme se a tu a tam se koulovali. Ale pořád jsem nebyl pokojený. Chtěl jsem Adéle oplatit to studené probuzení. Pak jsem spatřil nádherný starý dub, který měl pod tíhou sněhu větvě skloněné až k zemi, a vytušil jsem šanci. Nenuceně jsem prošel kolem něj a když jsem viděl, že Adéla je na příhodném místě, zatahal jsem za větve. Spustila se pořádná sněhová sprška. Adéla zařvala a já se začal smát. Udělal jsem pár fotek telefonem. Byla celá bílá a poskakovala, protože měla sníh i za krkem.

Jenže pak jsem si všiml, že mezi větvemi je něco podivného. "Adélo!" zakřičel jsem. Neslyšela mě, protože se pořád oprašovala. Utíkal jsem k ní, chytl ji za ruku a tahal pryč. Mezi větvemi toho starého stromu bylo v kůře něco, co připomínalo lidské tělo. A k mému zděšení se to hýbalo...

Ten děs mám stále před očima

Adéla mi nadávala a bušila do mě pěstmi, ale já nic z toho nevnímal. Ta postava na stromě mě totálně uhranula. "Co se děje?" zeptala se Adéla, když zjistila, že se nebráním. "Podívej," řekl jsem a ukázal na strom. Chvíli to nemohla najít, ale pak se jí to povedlo. To jsem zjistil podle jejího výkřiku.

Byla pořádně vyděšená a já také. Rozběhli jsme se pryč a zastavili se až mezi prvními domy města. "Co-co to mělo být?" zeptala se Adéla. "Netuším, ale už to nikdy nechci vidět," odvětil jsem a snažil se popadnout dech. Nikdo z nás neměl odvahu vrátit se na to místo.

Přestože sníh padal i v následujících dnech, procházeli jsme se jenom ulicemi města. Nějak jsme neměli chuť jít do lesa, ale ani do parku. Všude jsou stromy. A já obraz toho těla mezi větvemi už z paměti jen tak nevymažu. Dodnes z toho mám špatné spaní...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Související články

Další články