Tereza (27): Nakoukla jsem do díry v kmeni stromu. Z toho, co jsem viděla, se mi strachy zastavilo srdce

Když se mi narodila dcera Adélka, byl to pro mě ten nejúžasnější okamžik v životě. Bohužel mi ale nebylo přáno mít šťastnou a spokojenou rodinu. S manželem Liborem jsme se už před svatbou permanentně hádali a ani rodičovství a vše krásné, co k němu patří, nás nestmelilo, byť jsem v to doufala. Vztah plný konfliktů prostě neměl smysl. Dohodli jsme se na rozvodu, což bylo v tu chvíli jediné přijatelné řešení.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (25): Na výletech mě pronásleduje záhadný stín. Nemám pro něj žádné vysvětlení

Strom s dírou v kmeni mě zaujal

S Adélkou jsem zůstala sama a nového partnera si nehledala. Moje ratolest mi zabrala prakticky veškerý volný čas, takže na seznamování jsem nenašla ani sílu. Když Adélka malinko povyrostla, rády jsme spolu chodily na procházky do přírody, kde jsme blbly a podnikaly různé hry. Adélce bylo tehdy šest, když jsme jednoho pěkného odpoledne vyrazily do lesa nedaleko našeho domu. Bylo jaro, sluneční paprsky příjemně hřály, prostě počasí jak stvořené na výlet.

Vešly jsme do lesa a Adélka navrhla, že bychom si mohly zahrát na schovávanou. Nebyla jsem proti. Adélka počítala do deseti a já se běžela někam skrýt. Uběhla jsem asi dvacet metrů, když jsem narazila na mohutný strom s velkou dírou v kmeni. Neváhala jsem ani na chvíli, vždyť to byl naprosto ideální úkryt. Však i Adélka měla co dělat, aby mě našla.

Párkrát jsme se v rolích vystřídaly a pěkně se přitom nasmály. Adélka pak už byla unavená a špitla mi do ucha, že půjde sbírat šišky. Já se rozhodla znovu prozkoumat ten strom, za který jsem se Adélce schovala, takže jsem dcerku nechala na minutku samotnou.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (27): V přítelově bytě mě v noci budily neurčité zvuky. Vysvětlení, které mě napadá, se zdráhám uvěřit

Strčila jsem hlavu do díry v kmeni a nestihla se divit

Zajímala mě hlavně ona obří díra, do které jsem nakoukla. Byla plná mechu a suchého listí. Když jsem se zadívala nahoru, spatřila jsem červené světlo. Zpozorněla jsem a zaostřila. Světlo v tu chvíli ještě zintenzivnilo, pak jsem nahoře zahlédla dvě oči. Dívaly se na mě upřeným pohledem a já si nejprve myslela, že jde o sovu či jiné zvíře.

Jenže jsem se spletla. Oči se totiž najednou začaly přibližovat ke mně a jako zvířecí nevypadaly. Dokonce ani jako lidské... Začala jsem cítit podivnou závrať a chvíli stála jako paralyzovaná. Pak se mi konečně podařilo vytáhnout hlavu ven. Spěchala jsem k Adélce, která si hrála s nasbíranými šiškami. Snažila jsem se nedávat najevo strach a vzala ji za ruku s tím, že se posuneme v cestě zase kousek dál.

Díky bohu souhlasila, protože setrvat déle na tomhle místě by mě psychicky odrovnalo. S Adélkou jsem si neustále povídala, ale přitom myslela na tajemné oči v kmeni. Raději jsem se ani neohlížela, jen si vroucně přála, ať jsme odtamtud pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (33): Když jsem šla do sklepa pro boby, vyděsily mě neznámé kroky a stíny. Manžel se mi vysmál

Do lesa už samy nechodíme

Zklidnila jsme se až poté, co jsme opustily les. Doma jsem o děsivé příhodě intenzivně přemýšlela, ale na žádné racionální vysvětlení nepřišla. Do lesa jsem od té doby s Adélkou sama nešla. Událost mi uvízla v hlavě. Marně se snažím přijít na to, co jsem v kmeni vlastně viděla. Ať už to bylo cokoliv, na pohled, který se mi naskytl, určitě do smrti nezapomenu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (31): Radost z nového domu nám dlouho nevydržela. Každou noc nás budily nevysvětlitelné zvuky