Facebook
Instagram
Magda prožila letos v zimě událost, která ji vyděsila. Ve sklepě domu, kde s rodinou žije, zaregistrovala záhadné kroky a stíny, které ji jako by sledovaly. Ani s odstupem času si je nedokáže rozumově vysvětlit.
S manželem Pavlem (35) bydlíme už několik let v jedenáctipatrovém domě úplně nahoře. Máme malý byt a hojně tedy využíváme sklep. Je prostorný a nacpeme do něj hafo věcí, což nám vyhovuje.
Stíny a kroky ve sklepě
Zbývaly už jen dva týdny do Vánoc a zrovna napadl sníh. A protože máme dvě malé děti, chtěla jsem je vzít na boby. Kousek od našeho domu se nachází pěkný a docela prudký kopec, kde se naše ratolesti vždycky dostatečně vyřádí.
Po snídani jsem sjela do přízemí a po schodech sešla do sklepa. Máme ho až úplně vzadu, což mi nikdy nevadilo. Když jsem vstoupila do společných prostor sklepení, zaslechla jsem nějaké kroky. V tu chvíli mi prolétlo hlavou, že je tu asi někdo další z nájemníků a zpočátku to příliš neřešila. Prosmýkla jsem se chodbičkou a dorazila k naší kóji.
Když jsem ji otevřela, zaskočil mě nepořádek, který jsem tam našla. Boby jsem sice ihned uviděla, ale trčely až úplně vzadu u zdi, takže jsem musela řadu věcí nejprve vyndat a k bobům se postupně prokousat.
Tahala jsem ven nejrůznější krabice a bedny a přitom znovu zaslechla jakési kroky. Podívala jsem se do chodby, jenže nikoho nespatřila. Pokračovala jsem v práci a konečně vytáhla boby. Jenže kroky neustávaly. Přišlo mi to zvláštní. Podívala jsem se opět do chodby a najednou zahlédla nějaký stín. „Je tam někdo?“ zvolala jsem.
Někdo mě pronásledoval!
Nikdo se neozýval. Vrtalo mi to hlavou, takže jsem šla tu záhadu prozkoumat zblízka. Došla až na konec chodby ke schodišti, ale zela prázdnotou. Vracela jsem se zpátky ke kóji a vtom znovu spatřila nějaký stín, který se pohyboval po zdi zleva doprava.
Byla jsem docela vystrašená, popadla boby, zamkla sklep a mazala nahoru k výtahům. Obvykle je v domě docela rušno, teď se tu však jako na potvoru neobjevila ani noha. Přivolala jsem si výtah a mezitím znovu zaslechla kroky. Bála jsem se a už se raději ani neotáčela. Sotva přijel výtah, rychle jsem otevřela dveře a zmáčkla jedenácté patro. Jakmile se rozjel, zaslechla jsem nějaké úpění, které se naštěstí postupně, jak kabina stoupala, vytrácelo.
Rozrazila jsem bytové dveře, které jsem okamžitě zamkla na dva západy, a běžela za Pavlem. Manžel mému strašidelnému vyprávění nechtěl věřit. Díval se navíc na fotbal a moje příhoda ho tedy nechávala klidným.
Do sklepa už nepáchnu
Já byla ale vyděšená. Nevím, co se ve sklepě dělo a kdo mě tam přišel navštívit. Vyprávěla jsem o tom kamarádce, která bydlí o dvě patra níž. Žasla a koukala na mě s otevřenou pusou, protože se se žádnými kroky ani stíny ve sklepě nesetkala.
Každopádně já se mu od té doby obloukem vyhýbám a v případě potřeby posílám dolů Pavla, jenž alespoň podle svých slov žádné kroky ani stíny také nezaznamenal.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
