Rozporuplný psychiatr Douglas Kelley: Při norimberském procesu zkoumal nacisty, sám prohrál boj s vlastními démony

Douglas Kelley pracoval před vstupem do armády jako ředitel psychiatrické léčebny v San Franciscu. Specializoval se, mimo jiné, na Roschachův test, který později použil i v Norimberku.

Sériový vrah Andrej Čikatilo se při čtení svého psychologického posudku rozplakal. V soudní síni musel být v kleci

Douglas Kelley a norimberský proces

Když v roce 1942 nastoupil Kelley do armády, bylo mu třicet. Poslali ho do Evropy, kde měl pomáhat vojákům, kteří se měli vyrovnat se stresem z boje. Snažil se, jak mohl, ale ani on nebyl vůči okolnímu dění imunní. I na něm si to vybíralo svou daň. To nejhorší ale na něho teprve čekalo. Během norimberského procesu byl jmenován hlavním psychiatrem. Spolu s kolegou Gustavem Gilbertem měli posoudit příčetnost a způsobilost obžalovaných. A také přijít na důvod jejich chování.

Během pěti měsíců mu prošlo rukama dvaadvacet pohlavárů, včetně Hermanna Göringa a Rudolfa Hesse. Vedl s nimi rozsáhlé rozhovory a analyzoval písmo i chování. Na základě toho vytvořil psychologické profily vězňů. Za duševně nemocného považoval pouze vůdce Německé dělnické fronty, Roberta Leye. Göring byl prý inteligentní a okouzlující, ale bez špetky empatie. Gilbert tak mírný nebyl. Většinu z nich považoval za psychopaty.

V dětství týraný Billy Milligan se dopouštěl zločinů v nepříčetnosti: V jeho hlavě žilo hned několik osobností, nebezpečné byly dvě

Normalizace zla

Kelleyho poznatky z Norimberku vedly k zamyšlení nad původem zla v lidech. Dle jeho názoru (s výjimkou Leye) nevykazoval žádný z nacistů, které zkoumal, poruchy, jež by mohly vysvětlit jejich činy a zbavit je tak odpovědnosti za ně. To bylo celkem ošemetné. Tehdejší svět takový závěr nepotřeboval. Kelley totiž vyvrátil mýtus, že jen duševně nemocní jedinci mohli spáchat takové zlo, jaké charakterizovalo druhou světovou válku.

Co u nich tedy psychiatr objevil? Několik společných rysů - velké ambice, workoholismus, narcismus a přehnaný patriotismus, který používali jako omluvu pro všechna zvěrstva. Bylo ale pravdou, že kdyby tito lidé žili v „normálním prostředí“, zločinci by se z nich nestali. Jednoduše byli produktem své doby.

Záhadné zmizení Waltera Collinse: Matka skončila v blázinci, vyšinutý pozdezřelý údajně vraždil malé chlapce z lásky

Douglas Kelley prohrál boj s vlastními démony

Po návratu domů napsal o své studii a zážitcích knihu. Stal se také profesorem psychiatrie a kriminologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Pracoval rovněž jako policejní konzultant. Studoval psychologii zločinců a podílel se na vývoji séra pravdy. Měl ale také obavy z budoucnosti Ameriky. Tvrdil, že i v jeho vlasti by mohl vzniknout režim podobný tomu nacistickému. Pozoroval, že se mezi lidmi rozmáhá touha po eliminaci menšin. Řešení viděl v odstranění všech omezení týkajících se možnosti volit, vzdělávat obyvatele v kritickém myšlení, omezování emocí ve veřejných debatách a odmítnutí kandidátů, jejichž rétorika se zakládá na rasistických a náboženských předsudcích.

Nebojoval však jen na veřejnosti, ale i sám se sebou. Měl manželku a tři děti, klidný život byl však utopie. Pil, měl záchvaty vzteku a sebevražedné myšlenky, které nakonec uskutečnil. Na Nový rok 1958 spolkl před rodinou kapsli s kyanidem.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Douglas Kelley
Ciekawostkihistoryczne.pl: Douglas Kelley - psychiatra z Norimbergi