Nezlomný Jan Palach: V agónii umíral tři dny. Posteskl si kvůli jediné věci

Jan Palach (11. srpna 1948 - 19. ledna 1969) byl studentem historie a politické ekonomie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po jeho smrti se strhla vlna sebevražedných pokusů studentů, kteří se snažili následovat jeho příkladu. Z celkového počtu šestadvaceti lidí zemřelo sedm.

Muž pevných zásad Václav Voska: Účast v dokumentu o Palachovi mu režim nezapomněl, za normalizace nemohl do televize ani divadla

Jan Palach byl pochodní číslo jedna

Jan Palach ve svých dopisech uvedl, že je součástí skupiny dobrovolníků, kteří jsou rozhodnuti se pro svou věc upálit. On si vylosoval číslo jedna, stane se tudíž první lidskou pochodní, pokud nebudou do pěti dnů splněny požadavky dobrovolníků: zrušení cenzury a šíření tiskoviny okupačních vojsk Sovětského svazu. Toto si přál, aby následnými protesty či stávkou podpořil i český lid.

Co se dělo pak, detaily a časová osa Palachova protestu jsou v dnešní době velmi dobře známé. Víme také, že ač měl Jan popáleniny třetího stupně na osmdesáti procentech těla, nepozbyl vědomí. Vysvětlil, proč se takto rozhodl a několikrát lékařům zopakoval, že není sebevrah. Jednou jedinkrát podlehl malomyslnosti, a to když si den před smrtí posteskl, že zůstal sám, bez podpory. Chtěl, aby mu zdravotní sestru přečetla z novin, zda jeho oběť přinesla kýžený výsledek.

Následovníci Jana Palacha: V živou pochodeň se proměnil i 16letý maďarský učeň v Budapešti

Komunističtí funkcionáři měli strach o své životy

Straničtí funkcionáři, hlavně ti na vysokých postech, sice měli pohotovost, Palachovo poselství si ale vyložili po svém - začali mít obavy o své životy.

V den studentovy smrti rozeslal tajemník ÚV KSČ Lubomír Štrougal stranickým organizacím dálnopis v následujícím znění: „Mezi studenty se vyskytují názory, že našel-li se člověk, který se nebál upálit, že by se mohl najít i někdo, kdo by spáchal atentát na některého z vedoucích představitelů.“ Zároveň vyzval dělníky, aby se k Palachovu protestu nepřidávali.

Lidská pochodeň číslo dvě Jan Zajíc: Jeho nejvyšší oběť změnu nepřinesla, zato ale spojila dvě rodiny pevným přátelstvím

Vzpomínky kamarádů Jana Palacha

„Byl to čilý, veselý, chytrý kluk. Velice impulzivní a vyřizoval si věci velmi rychle. Bylo s ním veselo,“ zavzpomínal na Jana Palacha Stanislav Hamr, jenž se s ním znal od dětství. „Rozdíl mezi námi byl v tom, že on se strašně spoléhal na lidi. On si myslel, že lidi myslí jako on. Většinově. Ale já věděl, že většinově nemyslí. Já byl takový pragmatik, on idealista,“ dodal. Když se dozvěděl o Palachově upálení, část z něj považovala kamaráda za hrdinu a té druhé vadilo, že se obětoval pro tak málo. Užitečnější by podle jeho slov byl živý.

Další Janův kamarád, tentokrát z vysoké školy, Jiří Mejstřík prozradil, že pro něj byl Palachův čin obrovský šok. Rozhodně to ale nepovažuje za akt zrozený z naivity. Navíc jsou podle něj Janovy požadavky aplikovatelné i na dnešní dobu. „Přejeme si názorovou svobodu, ale zároveň si uvědomujeme nebezpečí fake news, šíření falešných zpráv. To je přesně to, o čem Jan mluvil. Kdybychom říkali, že byl naivní, potom budeme i o sobě říkat, že jsme naivní.“

Zdroje informací:
Reflex.cz: Nenaříkal, jen tiše opakoval: Nejsem sebevrah. Jan Palach chtěl před 55 lety probudit lidi z beznaděje
Irozhlas.cz: Palachův čin nebyl naivní, jeho požadavky jsou platné i dnes, vzpomínají na Palacha jeho kamarádi