Ondřej (65): Můj zeť je nešika, ale dcera to nevidí. Místo aby přijali mou pomoc, oba se urážejí jako děti

Když se mluví o rodičích samoživitelích, lidé mívají na mysli skoro vždycky jen matky. Málokdo si ale uvědomí, že na výchovu dětí zůstávají sami i tátové. Když mě moje žena opustila kvůli nějakému Italovi, nechal jsem si naši dceru Justýnu a vychovával ji bez pomoci příbuzných. Justýna nakonec vystudovala francouzskou filologii, ale brzy otěhotněla se svým přítelem Kryštofem. Tento nepraktický novinář mi sice od začátku nepadl do oka, ale mladí se brzy po svatbě nastěhovali do domku za městem. Abych jim finančně pomohl, začal jsem podnikat v dovozu rehabilitačních pomůcek.

Měl jsem jen dobré úmysly

Moje snaha pomáhat však často narážela na zeťovu hrdost. Když plánovali na garáž levnou plechovou střechu, nabídl jsem jim, že jim připlatím na kvalitní tašky, protože v naší větrné oblasti je to bezpečnější. Kryštof mě ale rázně odbyl: „Děkujeme, tati, už máme všechno zařízené.“ Aspoň do vnuka Sebíka jsem mohl investovat bez omezení. Od jeho tří let jsem ho zásoboval stavebnicemi a konečně si užíval roli dědečka, která mi vynahrazovala všechno, co jsem u vlastní dcery nestihl.

Dana (64): Myslela jsem si, že zeť je líný městský floutek. Nakonec mě dojal nezištnou pomocí

Hledal jsem nápad na dárek

Když se blížily Sebíkovy sedmé narozeniny, chtěl jsem mu dát něco výjimečného. Justýna mi sice zakázala čtyřkolku i počítač a zamítla i nápad se psem, ale nakonec jsme se shodli na mém návrhu vzít malého na výlet do safari parku ve Dvoře Králové. Když jsem pak o silvestru u mladých hlídal a náhodou v kuchyni objevil Kryštofovy amatérské plány na stavbu dětského zahradního domečku z palet, polil mě pot. V garáži plné harampádí mi došlo, že zeť hodlá stvořit nebezpečný zmetek, na kterém se vnuk jen zraní.

Marie (58): Šetřila jsem třicet let, abych dceři zajistila budoucnost. Zeť během jediného dne všechno zničil

Chtěl jsem přelstít zetě

Rozhodl jsem se jednat na vlastní pěst. Bez zbytečného vyptávání jsem v obchodě vybral nádherný, bezpečný a certifikovaný domeček za patnáct tisíc korun. Koupil jsem ho a leták přivezl ukázat dceři a zeťovi, zrovna když byl Sebík pryč. Když jsem je vítězoslavně položil na stůl, Kryštof se hned naježil: „Já už pro Sebíka domeček stavím sám!“ Snažil jsem se mu vysvětlit, že můj kupovaný je o dost bezpečnější než ten jeho ze starého odpadu, ale zeť se jen naštvaně zvedl a odešel.

Místo vděku se na mě sesypala i Justýna. Vůbec ji nezajímalo, že mi jde v první řadě o bezpečí jejího dítěte. Vmetla mi letáky zpátky do ruky se slovy, že jsem to přehnal a že mě nechce vidět, dokud své chování nepromyslím. Vlastní dcera mě vyhnala z domu jen proto, že jsem se snažil pomoct a ochránit svého vnuka. Já ale vím, že jsem nic špatného neudělal – jen jsem chtěl pro rodinu to nejlepší, zatímco můj zeť dál zůstává nepoučitelným nešikou.

Jarmila (56): Můj zeť je úplně nemožný. Dcera má sádru a já mu musím dělat služku, aby děti přežily

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].