Jarmila (56): Můj zeť je úplně nemožný. Dcera má sádru a já mu musím dělat služku, aby děti přežily

Příběhy o životě: Můj zeť je úplně nemožný. Dcera má sádru a já mu musím dělat služku, aby děti přežily
Zdroj: Freepik.com

Jedna zlomená noha a život celé rodiny je v troskách. Místo zaslouženého volna čeká Jarmilu šichta v dceřině bytě, kde musí suplovat roli hospodyně i otce. Její neschopný zeť totiž nezvládne ani domácí úkoly s dětmi, natož teplou večeři.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 18. 01. 2026 07:00

Chce se mi plakat. Ne z toho, že si dcera opět zlomila nohu, ale kvůli tomu, co mě čeká. Už minulý rok jsem si hrábla na dno a letos to bude podobné. Evin manžel je totálně k ničemu, a tak jsem musela každý den jezdit k dceři domů, a tam pracovat do večera.

Zlomená noha totálně rozhodila celou rodinu

„Mami, zlomila jsem si nohu,“ brečela mi dcera minulý rok na podzim do telefonu. A já tenkrát brečela s ní. Byla jsem z jejího úrazu psychicky rozhozená. A to jsem ani netušila, co mě čeká v budoucnu. Dcera byla týden v nemocnici. Hned druhý den byla na operaci. A to byl taky den, kdy mi došlo, že její manžel je úplně mimo. Nedokázal se postarat o sebe, natož o děti. Hned jak se dcera probudila z narkózy, volala mi, abych se o ně postarala.

Přišlo mi to divné. Přikládala jsem to pooperačnímu stavu. Jenže když jsem dorazila k mladým, zjistila jsem, že dceřiny obavy byly oprávněné. Zeťák seděl na pohovce na pokraji zhroucení. „Já už nemůžu. Nevím, kde mají děti oblečení. Nejsem schopný s nimi udělat domácí úkoly. A vařit neumím,“ apaticky mi sdělil. V bytě to bylo jako po výbuchu. Na zemi se válelo oblečení. U koupelny přetékal koš špinavým prádlem a děti ležely s mobilem v posteli. Jedly rohlíky a drobily přímo do postele.

Zbytek dovolené padnul na péči o blízké

Skoro každý den jsem si brala půl dne dovolené, abych uklidila domácnost, uvařila a vyprala. Po příchodu dětí ze školy jsem s nimi udělala domácí úkoly a večer si šla domů odpočinout. Zeť se celý týden nic nenaučil. Jen neustále opakoval, že dceřina zlomená noha je tragédie, která se neměla stát. Lezl mi svými řečmi neskutečně na nervy. Když se vrátila dcera domů z nemocnice, odpadlo mi dělání domácích úkolů. Ale zase jsem prala jednomu člověku navíc. A musela jsem dceři pomáhat s koupáním a mytím vlasů.

Zkrátka jako bych měla na starosti čtyři malé děti. Po dlouhých osmi týdnech se situace vrátila k normálu. Zhubnula jsem za tu dobu tři kilogramy a měla pocit, že jsem zestárla o deset let. Neradovala jsem se však dlouho. Včera mi dcera volala, že si opět zlomila nohu. Pro změnu druhou. Naštěstí to není tak komplikovaná zlomenina jako loni, ale přesto to znamená jediné. Musí znovu nastoupit a starat se.

Ani letos mi moc dovolené nezbyde

Od zítra čerpám každý den půl dne dovolené a opět budu dojíždět do rodiny mojí dcery. Ten její neschopný manžel bude trávit dny v zaměstnání, aby nemusel doma nic dělat. Doma ležel na pohovce, ale když jsem tam já, nemá svůj klid. A navíc, já bych ho do domácích prací zapojila. Divím se dceři, že s takovým mužem vydrží. V mých očích je to neschopný zbytečný jedinec.

Dcera musí ležet s nohou nahoře. Takže se bude s dětmi učit a já zajistím vše ostatní. Na víkendy si budu brát děti k sobě, aby dcera měla klid. Bude mít sádru pět týdnů. Když to spočítám, víc jak polovinu dovolené vyčerpám na to, abych se starala. Mám zlost. Dcera by na sebe měla být trochu opatrná. V jejím věku už se každý úraz špatně hojí. A navíc je to vše komplikované, když má děti na prvním stupni základní školy. Holt, postarám se znovu. Co mi zbývá.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Související články

Další články