Pavla (39): Můj bratr je fešák, který střídá partnerky jako ponožky. Jeho chování mi vzalo důvěru v muže

Můj bratr by pro mě udělal cokoliv. Je to fajn chlap a navíc krasavec. Vůbec mu ale nepřijde hloupé střídat holky jako ponožky a brát vztahy na lehkou váhu. Zatímco já se ve vztazích plácám a mám věčně zlomené srdce. Díky němu už asi ani nevěřím mužům. I když naděje umírá poslední.

Katka (34): Můj bratr chtěl být velké zvíře, místo toho stojí za pokladnou a nic mu nevychází

Můj bratr byl odjakživa hvězda

Od dětství to měl Rudolf jednoduché – blond vlasy, modré oči, sportovní postava a úsměv, kterým uklidnil i rozčilenou učitelku. Když jsme byli malí, brala jsem to jako výhodu. Měla jsem staršího bráchu, který mě bránil a doprovázel do školy. Jenže v pubertě se z něj stal někdo úplně jiný. Zjistil, že mu jeho vzhled otevírá dveře – hlavně ty k ženským srdcím.

Já jsem naopak nikdy nebyla ta, o kterou kluci bojovali. Byla jsem spíš tichá, přemýšlivá, nejistá. Moje první lásky končily většinou mým zlomeným srdcem a věkem se to moc nezlepšovalo. Rudolf u toho vždy seděl na gauči, poslouchal mé nářky a říkal: „Pavlo, chlapi jsou prostě blbci. Ty si zasloužíš víc.“ Jenže sotva to dořekl, sám zrušil rande další holce jen proto, že „neměla jiskru“. Nebo ho přestala bavit.

Láme ženám srdce, jako by to nic neznamenalo. Někdy mám pocit, že žije ve světě, kde city neexistují. Seznámí se s nějakou dívkou, párkrát ji vezme na večeři, zahltí ji komplimenty – a když si dotyčná dovolí chtít něco skutečného, prostě zmizí. A já jsem u toho nejednou byla svědkem. Poznala jsem prima holku, která by pro Rudu udělala cokoliv. Poté, co ji odkopl, jsem ji na ulici málem nepoznala. Pohublá a smutná, sotva mě pozdravila.

Eliška (23): Chování mého bratra mě šokovalo. Když jsem chodila s jeho kamarádem, celou dobu nás šmíroval tajnou kamerou

Snažila jsem se mu domluvit

Prosila jsem ho, ať se nad sebou zamyslí. Ať si představí, jak by se cítil, kdyby se tak někdo choval ke mně. Vždycky se jen usmál, pohodil hlavou a řekl: „Stačí říct a takovýho hňupa zmydlím. Ty jsi moje malá ségra. Jediná holka, kterou mám fakt rád.“ Kdyby dal pěstí tomu, co mi po poslední noci sotva zavolal, stejně by mi to nepomohlo. Místo útěchy mě to ale ještě víc bolelo. Jak může chránit mě a současně ubližovat jiným? Jak může vidět moje trápení s muži a přesto se chovat úplně stejně?

Asi nejhorší bylo, když jsem si uvědomila, že kvůli němu ztrácím důvěru v muže obecně. Nejen kvůli těm, kteří mě zklamali. Ale i kvůli Rudolfovi. Viděla jsem jeho taktiky, jeho aroganci, jeho lhostejnost vůči slzám žen. A říkala jsem si, že asi opravdu nejsou jiní. Jednou jsem mu to řekla nahlas. „Víš, proč si myslím, že jsou muži bídáci? Protože ty jsi jeden z nich. Nikdy nebudu šťastná.“ To ho zarazilo.

Seděl naproti mně, tvář bez stopy úsměvu. „Pavlo, já přeci nechci nikomu ublížit, prostě jsem nepotkal tu pravou,“ zamumlal. Ale v jeho očích jsem viděla, že ví, že si nemůže pomoci. Máma nás opustila, když jsme byli v pubertě, a on se ženám mstí. Učím se nevěřit předsudkům, které ve mně vytvořil. Nečekám, že se Rudolf přes noc změní. Ale možná poprvé v životě začal přemýšlet. Občas se mě zeptá, jak to mám s někým novým. Občas mi sám od sebe řekne, že se s někým rozešel „hezky“, že zůstali přáteli.

Kateřina (20): Brácha si domů přivedl novou přítelkyni. Chudák holka se ocitla v rodinné přestřelce

Snad nejsou všichni takoví

Já se mezitím učím něco jiného – nesoudit všechny muže podle něj. Není to lehké. Když vidíte vlastní krev, jak rozdává city naoko a bere si za to obdiv, otiskne se to do vás hlouběji, než byste chtěli. Ano, jistě si hledám špatné typy. Ale člověk si nevybírá, do koho se zakouká.

Věřím, že jednoho dne potkám někoho, kdo mi dokáže, že všichni nejsou stejní. A možná se i Rudolf jednou probudí a pochopí, že respekt není slabost, ale síla. A že ženy nejsou trofeje, ale můžou to být laskavé duše se srdcem na dlani. A hlavně – že být fešák ještě neznamená promarnit celý život jen střídáním žen.

Simona (23): Můj dvacetiletý bratr se zbláznil do starší ženy. Rodiče kvůli tomu dost zuří

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].