Petr (45): Kvůli povýšení jsem málem přišel o dobrou kamarádku. Nakonec jsem se rozhodl nehrát špinavou hru

Moniku jsem poznal před dvanácti lety v jedné pražské korporaci, kde jsme oba začínali od píky. Rychle jsme si porozuměli a vytvořili sehraný tým, který se doplňoval i beze slov.

Když se ve firmě uvolnilo místo provozního ředitele, věděl jsem, že o něj bude velký boj. Netušil jsem však, že mým hlavním konkurentem v interním výběrovém řízení bude právě Monika.

Když nám přišel e-mail se jmény finalistů, zašel jsem za ní do kanceláře. Shodli jsme se, že do toho půjdeme s čistým štítem a nenecháme si ambicemi zničit naše dlouholeté přátelství.

Radovan (37): Kolegu povýšili díky mým nápadům. Spravedlnosti jsem se ale nedočkal

Napětí v týmu

Realita však byla mnohem těžší než naše sliby. Příprava strategických analýz a prezentací pro vedení nás nutila sdílet data, ale naše dříve otevřená komunikace náhle zamrzla.

Když jsem Moniku požádal o detailní statistiky vývoje počtu klientů, poprvé v životě zaváhala a poslala mi jen obecná čísla s tím, že podrobnosti si raději nechá pro sebe.

Naše vzájemná důvěra se začala vytrácet. Začali jsme se vyhýbat společným obědům a na schůzkách jsem se přistihl, jak jí potají nahlížím do poznámek. Mrzelo mě, kam až jsme dospěli, ale touha po kariérním postupu byla v tu chvíli silnější.

Tereza (27): Kolegyně převzala zásluhy za můj projekt a povýšili ji. Bylo na čase jí ukázat, s kým si zahrává

Pokušení hrát špinavě

Týden před konečným rozhodnutím mě na osobní schůzku pozval jeden z členů výběrové komise. Naznačil mi, že by moje šance výrazně stouply, kdybych upozornil na slabiny v Moničině strategii, o kterých jsem jako její blízký kolega věděl.

V tu chvíli se ve mně něco vzepřelo. „To neudělám,“ odpověděl jsem pevně. „Pokud mám vyhrát, tak na základě svých schopností, ne díky shazování její práce.“

Vrátil jsem se do své kanceláře sice s obavami o výsledek, ale s čistým svědomím, které pro mě mělo větší hodnotu než jakýkoliv kariérní postup.

Helena (29): Povýšení změnilo kamarádku k nepoznání. Jedná se mnou už jen jako s podřízenou

Zachovaná čest

O několik dní později za mnou Monika sama přišla s výrazem úlevy ve tváři. Dozvěděla se totiž od kolegů, že mě vedení nutilo jít proti ní a já jsem odmítl. Se slzami v očích mi poděkovala a přiznala, že pro ni toto gesto znamená víc než samotné povýšení.

Napětí mezi námi okamžitě opadlo a po dlouhých týdnech jsme si opět povídali bez jakýchkoli postranních úmyslů. Slíbili jsme si, že ať už výběrové řízení dopadne jakkoliv, nejdůležitější je, že jsme neztratili lidskou tvář.

Jana (45): Chtěla jsem jen klidný oběd s kolegyní. Nakonec jsem pochopila, že už nejsme přítelkyně

Nečekané rozhodnutí

Den D nastal velmi rychle a vedení si nás oba pozvalo do ředitelny. S napětím jsme čekali na verdikt, ale ředitel nás naprosto šokoval. Oznámil, že se správní rada rozhodla pro netradiční krok – místo jednoho ředitele vytvoří dvě rovnocenné manažerské pozice a provozní agendu rozdělí mezi nás oba.

Vedení totiž ocenilo naši schopnost táhnout za jeden provaz, kterou jsme během celého náročného procesu prokázali. Spadl z nás obrovský kámen a z kanceláře jsme odcházeli s pocitem úlevy.

S Monikou jsme se hned po schůzce dohodli, že už nikdy nedovolíme, aby kariéra stála mezi námi. Další měsíce sice přinesly nové výzvy v podobě dělení kompetencí v našich nových rolích, ale díky vzájemnému respektu jsme vše zvládli bez konfliktů.

Naše zkušenost mě naučila, že úspěch nemusí být vykoupen zradou. Někdy je totiž největším vítězstvím to, když si v dravém korporátním světě dokážete zachovat charakter a udržet skutečného přítele.

Martina (34): Závistivá kolegyně mi zničila kariéru. Pomluvila mě, že povýšení jsem si vybojovala v šéfově ložnici

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].