Prvorepublikový filmový milovník Otomar Korbelář začínal sice jako muzikant, pak se ale našel v herectví, které mu, dle úspěchů, sedělo mnohem více. Jeho život ale neutvářely jen profesní výhry. Těžká rána osudu přišla v podobě smrti jediného syna a měla na hercovo zdraví velmi špatný dopad.
Otomar Korbelář (3. listopadu 1899 až 30. listopadu 1976) byl hudebník, herec, režisér a ředitel divadla. Na stříbrném plátně ztvárnil více než padesát rolí, působil také v televizi a rozhlase, kde rádi využívali jeho velmi melodický hlas. Titul Zasloužilého umělce získal v roce 1959.
Neobyčejně nadaný muzikant Otomar Korbelář
Snad žádný jiný český herec neuměl ovládat tolik nástrojů jako Otomar Korbelář. Už jako malý hrál skvěle na housle, k tomu se přidalo violoncello, což mu zajistilo místo ve smyčcovém orchestru v Kralupech, kde žil. Nadání pro hudbu nebylo možné popřít. Jako třetí si přidal hoboj, a to jen kvůli tomu, že si jejich dirigent jednou povzdechl, že by potřebovali hobojistu.
Přesto si pak zvolil herectví. Možná proto, že na violoncello doprovázel promítání němých filmů, které v něm mohlo vyvolat touhu po stříbrném plátně. Ještě předtím ale stihl nastoupit na hudební konzervatoř. Podmínkou přijetí byla hra na fagot. Uspěl? Jistě, a to tak dobře, že ho vzali rovnou do druhého ročníku. Tam ale na doporučení pedagogů přešel na dramatický obor. Ale ani pak neusnul na vavřínech. Ještě si splnil sen a naučil se hrát na varhany. Pokud jste je počítali, došli jste k neuvěřitelnému číslu pěti hudebních nástrojů, na které se Otomar Korbelář bez problémů naučil hrát.
Otčím vyhnal Otomara Korbeláře z domu
Korbelář přišel o svého otce ve čtyřech letech. S otčímem si nikdy neporozuměl. Nechápal totiž jeho zápal pro umění. Jak již víme, šel na hudební konzervatoř a odtud pak na herectví. Než se ale tak stalo, tedy než dosáhl plnoletosti, donutil ho nevlastní otec studovat na obchodní akademii. On to ale nevydržel a ze školy utekl. Otčím ho za to bez slitování vyhnal z domu. Musel se tak spoléhat na kamarády, kteří ho nechávali u sebe přespat.
Ztráta syna a alkoholismus
O kapitole svého života, kterou chtěl původně před celým světem skrýt, se rozpovídal až pro publicistu Ladislava Tunyse, který ve dvou knihách sepsal jeho vzpomínky. Otomar Korbelář v roce 1944 přišel o jediného syna. Zemřel krátce po narození. Svůj žal začal herec zapíjet notnými dávkami alkoholu a bylo mu úplně jedno, s kým popíjí. Klidně i s Němci.
Jakmile začal kvůli tomu přicházet o přátele, dal se na léčení. Po válce vstoupil do Komunistické strany, poté přišlo členství ve stranických a odborových organizacích. V sedmdesátých letech stál u zrodu Svazu českých dramatických umělců. Naposledy se ukázal v komedii Náš dědek Josef, kterou režíroval Antonín Kachlík.
Na Otomara Korbeláře se můžete podívat ve filmu Rukavička, dnes ve 12:35 na TV Seznam. Snímky z filmu najdete v naší galerii.
Zdroje informací:
Kniha Hvězdy českého filmového nebe, Pavel Taussig, nakladatelství XYZ 2018
Blesk.cz: Otomar Korbelář - Otčím ho vyhnal z domu
Krajskélisty.cz: Žal utápěl často v alkoholu, a když se napil, bylo mu jedno s kým. Klidně i s nacisty. Tajnosti slavných