Facebook
Instagram
Rozhodnutí oddálit těhotenství je v poslední době čím dál diskutovanější téma. Průzkumy se shodují, že hlavními kritérii při rozhodování ženy, zda se stát matkou, je nalezení životního partnera, pocit vyzrálosti a připravenosti a v neposlední řadě finanční zabezpečení. Odsouvání mateřství má původ ve zvyšující se emancipaci žen i dostupnosti antikoncepce.
Vysokoškolské vzdělání, kariérní růst i pevná pozice na trhu práce (a tím i menší ekonomická závislost na partnerovi), jsou hlavními důvody vědomého odsouvání mateřství ze stran žen. Otevření hranic v 90. letech nabídlo ženám možnosti studia v zahraničí a cestování. I tato možnost poznat svět ovlivnila rozhodnutí odsunout mateřství, a tím se Česká republika „dorovnala“ západní Evropě, kde fenomén pozdního mateřství začal již v 60. a 70. letech minulého století. Rozhodnutí mít děti se tedy stává volbou mezi pracovní/vzdělávací kariérou a touhou po mateřství a rodinném zázemí.
Tělo ženy má ale nejlepší podmínky pro otěhotnění mezi 20. a 24. rokem života. Právě v tomto věku je nejvyšší šance přirozeného početí, protože kvalita i počet vajíček jsou nejvhodnější k oplodnění. A čas je neúprosný. Například již po 35. věku ženy stoupají porodnická rizika i těhotenské komplikace.
Analýza Českého statistického úřadu však ukazuje, že v rozmezí let 1993 – 2015, se průměrný věk žen při porodu zvýšil z 25 let na 30 let. Největší riziko v problému početí po dosažení 30 let vidí vědci v poklesu počtu vajíček ženy. Stárnutí vaječníků (neboli pokles šance přirozeného početí) je ovlivněno jak již zmíněným úbytkem počtu vajíček, tak poklesem jejich kvality.
Ovariální rezervu (zásobu vajíček), však kromě věku může ovlivňovat například i kouření. Pokud má žena nadváhu a navíc kouří, má jen pětinovou šanci přirozeného početí. I v případě podstoupení léčby neplodnosti jsou její šance na úspěch výrazně nižší. Navíc je tato skupina žen (obézní a/nebo kuřačky) více postižena pravděpodobností nejen potratu, ale i předčasného porodu.
MUDr. Tomáš Bagócsi, specialista IVF Reprofit Brno, k tomu dodává: „Je taktéž mnohými výzkumy potvrzeno, že ženy (ale naprosto stejně i muži) sice tuší pokles plodnosti u ženy v závislosti na věku, ale nejsou schopny tento pokles plodnosti časově správně zařadit (předpokládají někdy až o 5-10 let delší plodné období, než je realita), přeceňují obecně pravděpodobnost spontánního otěhotnění a hlavně mají nereálné představy o úspěšnosti a o limitech IVF léčeb. Takže sice odsouvají mateřství vědomě, ale bohužel na základě špatných informací, nesprávných domněnek nebo na základě špatného výkladu medicínských faktů.“
Zajímavé však je, že odsouvání mateřství a klesající celková porodnost (neboli ukazatel kolik dětí žena za svůj život porodí) spolu nemusí úplně souviset. Podle měření ČSÚ se v roce 2017 v České republice narodilo 114 405 živých dětí, tedy nejvíce od roku 2011. Porodnost tedy vzrostla na 1,67 dítěte na matku. Na konci 80. let minulého století však průměr činil více než dvě děti na matku. Tento pokles pod hranici prosté reprodukce (tj. dosažení 2,11 dětí na jednu ženu) znamená, že se nerodí tolik dětí, aby se zachoval početní stav obyvatelstva. Zvýšením porodnosti by se v budoucnu docílilo rovnováhy, kdy se lidé v produktivním věku dokáží postarat jak o děti, tak o seniory.
Vědci i demografové se shodují, že motivovat rodiny k vyššímu počtu dětí je i politickým úkolem. Podle řady analýz je pro rodiny nejdůležitější organizace a rozvržení času mezi zaměstnání a péči o děti. A tuto volbu mají rodiny v České republice omezenou například i kvůli zrušení jeslí. Pomoc matkám vracejícím se z mateřské dovolené zpět do pracovního procesu například vytvořením částečných úvazků ze strany zaměstnavatele a zřízením nových školek by mohl být první krok při rozhodování žen, zda mít s partnerem více dětí.
