Facebook
Instagram
Jako kdyby vás někdo potřísnil kyselinou nebo konstantně bodal nožem. Nechcete číst nic o násilnických činech? Můžete pokračovat dál. Tento popis totiž odkazuje na projevy jedné z častých nemocí ženského pohlaví – tzv. vulvodynie.
Možná si vzpomínáte na díl Sexu ve městě, kdy Charlotte prohlásila, že její vagina má depresi. Ve skutečnosti měla na mysli vulvodynii, ačkoliv její slova realitu hodně zkreslují.
Bolest v oblasti vaginy může být natolik silná, že její oběti nesnesou spodní prádlo a někdy je dožene k výpovědi v zaměstnání.
Ačkoliv tato nemoc zní exoticky a možná o ní slyšíte poprvé, nepatří mezi ultra vzácné choroby. V Americe ji čelí na 13 milionů žen (16 %), což je víc než těch, které onemocněly endometriózou (11 %) nebo rakovinou prsu (12 %).
„Chronická nemoc jakéhokoliv druhu s sebou vždy nese stigma, ale tahle je o to horší, protože je neviditelná,“ řekli zástupci společnosti Vulval Pain Society deníku The Independent. „Pacientce nemusí okolí věřit, nebo ji může dokonce z problému obviňovat, a ta se s pocity viny a studu ztotožní.“
Vzhledem k závažnosti onemocnění (vzpomeňte na přirovnání bolesti v úvodu) nemají tyto ženy na růžích ustláno. Volvodynie může postihnout ženu jakéhokoliv věku, nejčastěji však ženy mezi 18 a 25 lety. Některým z nich komplikuje neodbytná bolest život natolik, že podají ony nebo jejich manželé žádost o rozvod.
Doposud nebyla příčina vzniku nemoci odhalena, ačkoliv některé studie označují coby možné spouštěče přecitlivělost na kvasinky, křeče svalů pánevního dna nebo genetickou zvláštnost buněk vulvy.
Nemoc pak může zhoršovat i vnější tlak, jako vložení tamponu, dlouhé sezení nebo pohlavní styk.
Ačkoliv vulvodynie nemá co dělat se sexuálně přenosnými nemocemi, někteří lidé ji za ni stále zaměňují, čímž se zase jen přiživuje stigmaitizace kvůli nedílným asociacím s promiskuitou a nedbalou hygienou, jak upozornila Vulval Pain Society.
„Vulvodynie s sebou stále nese v některých kruzích zastaralé, mylné představy, že je psychosomatická, a může tedy souviset s mentální poruchou a stigmatem, který se jí drží,“ uvedla nezisková organizace.
To ale neznamená, že jsou tyto dva světy odděleny. Ačkoliv vulvodynie nevyvěrá ze špatného duševního zdraví, léčí se antidepresivy. Odsud ona „depresivní vagina“. Antidepresiva mění způsob, jakým nerovová vlákna přenášejí bolestivé impulzy. Pacientce se tak uleví.
Pokud se jí však nedostanou, může jí palčivá bolest dohnat do stavů úzkosti a deprese.
Poznat vulvodynii se ale nepodaří každému gynekologovi. Pouhých 60 % žen s touto nemocí získá přesnou diagnózu, a to ještě až poté, co se nechají vyšetřit u tří různých lékařů.
Není však horšího rozhodnutí než bolest potlačovat a tajit.
„Někdy existuje jednoduché řešení problému, ale pokud se o něj neusiluje, žena potichu trpí,“ vysvětlila doktorka Amanda Tozer, gynekoložka na v centru The London Clinic.
„Ženy nerady diskutují o problémech týkajících se sexu. Mohou se cítit izolovaně a myslí se, že jsou jediné. Mluvit o problémech je dobré a čím víc žen to v tomto případě dokáže, tím lépe, protože už nebude [vulvodynie] tabu. Někdy lékařská pomoc kompletně nezafunguje, ale může pomoct a určitě stojí za zkoušku.“
Zdroj: The Independent
