
Saša ví o mezerách u své rodiny, ale bere své příbuzné s rezervou i přes jejich omezené názory. Jejímu muži ale došla trpělivost a řekl, že osmkrát do roka se s nimi vídat nezvládne.
Můj muž už má dost přízemních rozhovorů u mých příbuzných. Odmítl se s nimi vídat, a když jsem ho donutila, na nikoho nepromluvil. Dal mi ultimátum a musím si vybrat.
Příbuzní nejsou žádní intelektuálové
Dokážu si přiznat, že moje rodina nepatří k těm nejostřejším tužkám v penále. Ale ne, že bych se za ně styděla. Jsou to hodní lidé, kteří nepřejí ostatním nic zlého. Jen jsou trochu omezení, hodně řeší každou korunu, přestože si nevedou špatně. Bohužel dost mluví o politice, které vůbec nerozumí, a mají načteno jen z bulvárních titulků nebo sledují podezřelé servery.
Já jsem se naučila za ta léta vynechávat určitá témata, vyslechnout je a ještě se pobavit. Jsou to lidé, kteří mě vychovávali, hlídali a mají mě rádi. Stejně tak mají rádi Bolka, mého manželka. Ten už je má rád o poznání méně. Na začátku vztahu i krátce po svatbě se snažil a nějak s nimi vycházel. Teď už mu ale došla trpělivost.
„Cože, další setkání? Vždyť jsme se s nimi sešli v létě! Já chápu, že musím vídat tvou máti, ale ta ostatní skvadra mě zničí,“ stěžoval si, protože se měly slavit strýcovy kulatiny. Bolek má dvě vysoké školy, stejně jako já. Náš přehled je trochu někde jinde a chápu, že je to pro něj těžké. S jeho rodinou právníků a doktorů se nicméně taky nijak zvlášť nepobavím.
Pohár trpělivosti přetekl
Právě v létě už se Bolek přestal snažit, neboť se ukázalo, že moji příbuzní mají zcela scestný pohled na současné dění ve světě a nebojí se vytahovat argumenty k pláči. Tehdy můj muž přestal mluvit a nezkouší ani věty o počasí nebo o bábovce, kterou mu nabízí babička.
Na strýcových narozeninách si manžel sedl někam do kouta a koukal střídavě do mobilu nebo do blba. Nereagoval na nikoho, prostě celou sešlost bojkotoval. „Říkal jsem ti, že mě nemáš nutit,“ odpověděl mi s pohledem do dálky. Pochopila jsem, že už ho asi na žádnou rodinnou sešlost nedostanu.
Anebo ano, ale bude to vypadat, že máme nějakou manželskou krizi. Všichni se ptali, co se stalo. Musela jsem si vymyslet, že má Bolek zánět v zubu a jen přežívá na lécích do pondělní návštěvy zubaře. Co si ale vymyslím příště? Copak se nemůže chvíli přetvařovat? Dělají to tak skoro všichni, nebo ne?
Prý jen jednou za rok
Nemohla jsem to nechat jen tak a snažila jsem se chovat hloupě i na obědě u jeho matky, abych to Bolkovi vrátila. Měli jsme pak rozhovor o tom, jak to dál vidíme. Spočítal, že se vídá s mojí rodinou za rok osmkrát, zatímco já s tou jeho třikrát. Navrhl drastické řešení.
„Jednou za rok a dost. Vyber si Vánoce nebo léto, nechám to na tobě. Ale už mě vynech, já si vážím volného času a nejsem herec, co se bude několik hodin přetvařovat,“ uzemnil mě. Nic s tím neudělám a budu si muset vážně vybrat. Až budeme mít děti, zřejmě budeme jezdit za babičkou, strýčky a tetičkami bez tatínka.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




