
Zatímco Simona musela kvůli brzkému těhotenství dospět v jednadvaceti letech, její sestra si užívala svobody a rodinu okázale ignorovala. Po letech nezájmu a pohrdání se však role obrací. Františka na prahu čtyřicítky osaměla s dítětem a najednou se dožaduje rodinné idyly, kterou dříve sama ničila.
Můj start do dospělého života byl docela rychlý. Ani jsem si moc neužila a byla jsem těhotná. Kdysi se říkalo, že když byl někdo příliš brzy v jiném stavu, že mladému páru při milostných hrátkách ujely cvičky. A to byl můj případ. Oslavila jsem kulatiny a za pár měsíců rodila.
Svatbu jsem měla jako těhotná
Své milostné hrátky spočítám na prstech jedné ruky. To byla doba, kdy jsem randila s Filipem. Byli jsme zamilovaní, emoce s námi mávaly a asi jsme si nedávali pozor. Zkrátka jsme si nic neužili a já zjistila, že jsem těhotná. Filip mě požádal o ruku, měli jsme svatbu a od rodičů poslouchali jednu radu do života za druhou. Naštěstí dostal Filip služební byt, a tak jsme alespoň bydleli sami.
Nebylo to jednoduché. Sami jsme byli děti a narodilo se nám dítě. Toužili jsme chodit se spolužáky a kamarády na diskotéku a místo toho jsme se starali o dcerku. Ale zvládli jsme to. Netvrdím, že to bylo jednoduché, ale ustáli jsme bouřlivé hádky. Užívali jsme si vášnivé usmíření. A třicítku jsme oslavili jako rodiče tří dětí. V té době už i naši vrstevníci měli děti, a tak jsme konečně zapadli do kolektivu.
Moje sestra dělala, že mě nezná
Mám sestru Františku, s níž jsme měly hezký vztah do doby, než jsem porodila dceru. Od té doby se mě sestra stranila. „Nemůžu se s tebou vídat. Tvoje uřvané dítě mě stresuje. A je to taková ztráta času. Nikam nemůžeš, a když někam jdeme, stejně mě posloucháš jen na jedno ucho,“ argumentovala mi sestra. Její slova mě bolela, ale více mě mrzelo její chování. Františka mě škrtnula ze svého života.
A bohužel z něj škrtla i moji dceru. Časem jsem pochopila, že Františka miluje diskotéky, své milence, práci a svobodný život. Ale jako teta stála za starou bačkoru. Mým třem dětem nevěnovala ani hodinu svého času. Když jsme se všichni potkali u rodičů, vydržela si s dětmi povídat jen několik minut. Františce bylo necelých třicet pět let a byla stále svobodná a bezdětná. Podle chování ji i v tomto věku děti nic neříkaly.
Otočka o sto osmdesát stupňů mě překvapila
Filip o mé sestře říkal, že je to nevyzrálá mrcha. Radši jsem jeho slova nekomentovala, ale vnitřně jsem cítila, že má pravdu. Na prahu čtyřicítky Františka porodila své první dítě. A najednou měla požadavky. Chtěla, abychom chodili na oslavy svátků, narozenin, Vánoc a abychom její dceři tvořili šťastnou, velkou rodinu. Protože Františka sice dítě měla, ale neměla k němu tatínka.
Vzpomínky na chování mojí sestry způsobily, že jsem měla potřebu jí připomenout, jak se chovala k mým dětem. I ony měly nárok na velkou, šťastnou rodinu. Ale neměly ji. „Prosím tě, ty jsi celý život ukřivděná. Prostě se to tak sešlo. Hoď to za hlavu a žijeme tady a teď. Děti máš velké a žádné trauma z toho, že neměly tetu, nemají. Tak mlč, užívej si roli tety a dej mi pokoj s výčitkami,“ uzemnila mě sestra. Neumím s tím pracovat. Svou neteř mám ráda, ale mám v sobě křivdu. Jako matka své děti miluji a nedokážu sestře odpustit, jak se kdysi chovala.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




